Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Marie /Maravilas/ Pidal y Chico de Guzmán
Maria a Mirabilibus Iesu Pidal y Chico de Guzmán

11. prosince, připomínka
Postavení:panna, řeholnice OCD
Úmrtí:1974

ŽIVOTOPIS

Pocházela ze šlechtické rodiny v Madridu. V 18 letech vstoupila k bosým karmelitkám v rodném městě. Ve 22 letech založila klášter u Nejsvětějšího Srdce v Cerro de los Angeles. Do roka po slibech se stala novicmistrovou a za další rok převorkou. V této funkci působila ve více klášterech. Celkem založila 10 klášterů. Mnohé další podporovala, stejně jako kněze a semináře. Šířila ducha pokání, oběti a soustředění. Byla vynikající organizátorkou a opravdovou matkou svým sestrám. Stala se známou a uměla toho využívat k získávání duší pro Boha. Za války učinila všechno k zabezpečení a přežití řádu.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

OD HLUBOKÉHO SPOJENÍ S BOHEM K MAXIMÁLNÍ AKTIVITĚ

Narodila se 4.11. 1891 v Madridu, ve Španělsku, do urozené a zbožné rodiny markýze Ludvíka Pidal y Mon. Otec byl španělským vyslancem u Apoštolského stolce a také ministrem hospodářství. Mariin charakter byl formován prostředím zbožné rodiny a její vzdělání měli na starost soukromí učitelé s vysokou intelektuální a morální kvalitou. V mládí se aktivně podílela na životě farnosti a účastnila se akcí charity.

Oslovena čtením listů Terezie z Lisieux i spisy sv. Jana od Kříže, objevila v sobě povolání k duchovní cestě Karmelu. V roce 1920 vstoupila do karmelitánského kláštera El Escorial v Madridu. Složila časné sliby a přijala jméno Marie Maravilas od Ježíše.

Po čtyřech letech byla se třemi spolusestrami poslána dohlížet na stavbu dalšího karmelitánského kláštera do Cerro de los Angeles, které leží v geografickém středu Španělska. Město je významné pomníkem ke cti Nejsvětějšího Srdce, pod jehož ochranu zde r. 1919 svěřil celý národ král Alfons XIII.. V novém klášteře složila Marie Maravilas věčné řeholní sliby 30.5. 1924 a o dva roky později se stala představenou komunity. Z kláštera vytvořila místo modlitby a obětí za Španělsko a Církev.

Se vzrůstajícím přílivem nových sester matka Maravilas, která vynikala organizačním talentem, realizovala svůj misijní úmysl založit klášter až v Kottayam v Indii.

Po vypuknutí občanské války ve Španělsku v r. 1936 došlo k přepadení kláštera v Cerro de los Angeles a ke krátkému uvěznění řeholnic v Gatafe. Pak dostaly povolení zdržovat se v Madridu, ale po 14 měsících z něj odešly k Salamance do Las Batuecas, kde matka Maravilas zorganizovala zřízení dalšího kláštera. Tato obětavá, pracovitá a odvážná matka představená v r. 1939 pracovala už zase na obnově poničeného kláštera v Cerro de los Angeles, kde se sešly další roztoulané sestry.

Vzhledem k situaci po skončené válce a pro obavu o jednotu matka Maravilas poprosila v Římě o založení Kongregace sv. Terezie. Oficiální schválení Apoštolského stolce obdržela v roce 1972 a s velkou horlivostí začala pomáhat dalším karmelitánským klášterům. Pro nejchudší děti zakládala při klášterech také bezplatné školy. Zvládla prý i budování chudobinců, kostelů a nemocnic pro řeholnice.

Zemřela ve věku 82 let v klášteře La Aldehuela v Madridu se slovy: „Jaké štěstí, umírat jako karmelitánka.“.

Zázrak na přímluvu, který byl potřebný k jejímu blahořečení, se týkal rychlého, úplného a trvalého uzdravení 18 měsíčního Manuela Vilar, který 19.7. 1998 spadl v Argentině do nádrže plné studené a kalné vody, v níž mohl ležet asi půl hodiny, než byl matkou objeven. Bez známek života ho během čtvrt hodiny dopravila do nemocnice. Z popudu doprovázející známé začala s velkou důvěrou prosit matku Maravilas, přičemž nabyla takového klidu, že byl přičítán výpadku rozumu.

Manuel, po připojení na dýchací přístroj, začal pravidelně dýchat až za dalších 30 minut s minimálním srdečním impulsem. Přes známky hlubokého kómatu byl převezen do 102 km vzdálené nemocnice v Paraná, kde lékaři, na jednotce intenzivní péče, konstatovali velmi vážný stav. Rodičům nedávali naději na uzdravení s tím, že při přežití budou fungovat jen základní životní funkce. Ráno však byl odpojen od přístroje, dýchal normálně, po chvilce poznal maminku a zavolal na ni. Za 19 hodin od téměř jisté smrti, ho lékaři prohlásili za naprosto zdravého a bez následků.

Papež Jan Janem Pavel II. Marii Maravilas blahořečil 10.5. 1998 v Římě a kanonizoval ji 4.5. 2003 v její rodné zemi.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Důvěra v Boží pomoc a život zakořeněný v Bohu umožňuje pokorným lidem veliké věci. Budu se vždy snažit dávat Boží záležitosti na první místo a ostatní řešit ve spojení s ním a v lásce k němu.

Bože, Tys povolal svatou Marii Maravilas k šíření a udržování života Karmelu ve Španělsku i za nepřátelských situací; pomáhej nám, abychom jako ona ochotně prokazovali milosrdenství, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Damasus Pp. (384); Victoricus et Fuscianus (asi s. III.); Sabinus, ep. Placentin (po skončení IV. století); Daniel, stylita Cpoli (493); David, monachus (1179); Francus Lippi (1292); Hugolinus Magalotti (1373); Hieronymus Ranuzzi (asi 1466); Martinus Lumbreras Peralta et Melchior Sánchez Pérez (1632); Arthurus Bell (1643); Maria a Columna Villalonga Villalba (1936); Maria a Mirabilibus Iesu Pidal y Chico de Guzmán (1974)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský