Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Jodok
Iudocus

13. prosince, připomínka
Postavení:kněz, poustevník a poutník
Úmrtí:asi 669
Patron:poutníků, nevidomých, pekařů, námořníků; vzýván za dobrou sklizeň obilí, proti požáru, moru a onemocnění s horečkami; někde se uvádí i jako strážce manželské lásky a v konaném průvodu s prázdnými kočárky se vyjadřuje prosba o přímluvu za jejich naplnění
Atributy:poutník, klobouk, mušle, hůl (u ní někdy pramen), kniha, odložená královská koruna a ev. žezlo u nohou, kněžská štola

ŽIVOTOPIS

Pocházel z francké šlechty. Po modlitbách při rozhodování mezi kralováním na území Bretaně a pokornou službou pro Boha zvolil druhou možnost a opustil rodný kraj. Na své životní pouti se stal knězem, poustevníkem a poutníkem. S velkou láskou a důvěrou v Boha prokazoval milosrdenství. Zemřel v Runiac v severní Neustrii.

Tento světec bývá také nazýván Jošt, Judok, Josse a mnoha dalšími jmény.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

DŮLEŽITOST MODLITBY A POKORY K ROZHODOVÁNÍ PODLE BOŽÍ VŮLE

Narodil se v roce 589 nebo podle legend na začátku 7. století v knížectví Domnonea ve Francii jako třetí dítě bretaňského panovníka Judhaela. Judhael podle některých údajů zemřel roku 607, jiné hovoří o roku 635, kdy se vlády ujal Judicaël (pam. 17. 12.), starší Jodokův bratr. Judicaël asi po méně než pěti letech vlády odešel do kláštera v Gaël a panovnickou korunu měl převzít Jodok. Ten se ale po mnohých modlitbách rozhodl ji nepřijmout. Dal přednost duchovnímu životu v chudobě a pokoře. Opustil domov a v oděvu nejchudších se připojil k jedenácti poutníkům, kteří šli do Říma.

Údajně putovali přes Normandii do Chartres a Paříže. Jodok se při této cestě seznámil s hrabětem Earlem Haymonem z Ponthieu. Z jeho podnětu i s jeho přispěním se připravil na kněžství. Svěcení přijal od biskupa (asi Audomara – pam. 1. 11.) z Thérouanne a několik let pak žil u hraběte Haymona, asi v dnešním Montreuilu. Cítil však volání k více asketickému a rozjímavému životu. Po domluvě s Haymonem odešel prý s Wulmarem k řece Authie do Brahic (dnešní Raye-sur-Authie), kde prý žil po více let v poustevně od Haymona. Z těchto míst odešel asi v roce 650 do Runiac (dnešní Montreuil-sur-Mer) a o dva roky později se vydal na pouť do Říma, odkud se opět vrátil zpět. Jeho životopis byl sepsán až po 200 letech, proto mohou být časové údaje nepřesné, některé ale pochází z listů o rodech panovníků.

V životopisech o Jodokovi je z legend připomínáno, že z toho, co k životu získal prací svých rukou, štědře rozdával i chudým, kteří ho navštěvovali. V době velkého nedostatku ho po čtyřikrát navštívil Kristus v podobě žebráka. Jodokův žák Vulmar tehdy protestoval, že už jim k obživě nic nezbude, ale Jodok trval na vydání toho posledního se slovy: „Bůh se o nás postará!“ A ještě téhož dne k nim lodí po řece dorazila zásoba potravin, aniž bylo řečeno od koho, a bylo jich dost i pro návštěvníky.

Další příběh mluví o uštknutí hadem, kvůli němuž se Jodok přestěhoval o něco dál, do míst, kde pak zbudoval kapli ke cti sv. Petra a Pavla.

Při pouti do Říma mířil hlavně ke hrobům sv. Petra a Pavla. V Římě se před červnem r. 653 setkal i s papežem Martinem I. Tomu se přiznal, že je potomkem královského rodu a zřekl se koruny, aby šel důslednější cestou za Kristem. Papež ho obdaroval ostatky svatých, s nimiž se vracel zpět. Jedna z legend uvádí, že při tomto návratu cestou uzdravil Juliulu, která byla od narození slepá. U Runiacu, kam se vrátil a kde zřejmě po několika letech zemřel, později došlo k vybudování benediktinského opatství St-Josse-sur-Mer v místech dřívější poustevny.

Jodok po léta svého života poutníka a poustevníka podstoupil mnoho bojů proti svodům těla, světa a ďábla, nad nimiž by nezvítězil bez přispění Božích milostí. Proti pokušením bojoval askezí a modlitbou, chválíce za všechno Boha. Jeho čistý postoj vůči Bohu a vztah s ním byl po jeho smrti jakoby potvrzen tím, že jeho tělo po dobu 40 let nepodléhalo rozkladu. Podle Kutberta mu údajně ještě po smrti bylo potřeba zkrátit vlasy i vousy, které prý pokračovaly v růstu. Toto zjištění měly připomínat nůžky s hřebenem na jeho hrobě.

Jodokovy ostatky byly údajně v 9. století z důvodu obav kvůli nájezdům Normanů přepraveny do Winchesteru v Anglii a zpět do Josse-sur-Mer se vrátily v roce 977.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Při rozhodování o tom, co se týká světa a těla, zvláště při pokušení, je volba mezi vlastním úsudkem a záměrem Božím. Chci to mít na paměti a jako Jodok s pokorou hledat Boží vůli skrze modlitbu.

Bože, Tys povolal svatého Jodoka, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; na jeho přímluvu nám pomáhej, ať svůj život uspořádáme podle Tvé vůle, abychom se nepřipravili o účast na Tvé slávě. Prosíme o to skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Lucia, virgo et m. (asi 304-305); Ariston, m. in Portu Romano (asi s. IV.); Antiochus, m. in Sardinia (asi s. IV.); Eustratius, Auxentius, Eugenius, Mardarius et Orestes (asi s. IV.); Iudocus (asi 669); Autbertus, ep. Cameracen (asi 670); Othilia, abbatissa (asi na konci VII. století); Ioannes (Franciscus) Marinoni (1562); Antonius Grassi (1671); Maria Magdalena della Passione (1921); Petrus Cho Hwa-sŏ et V socii: Petr Yi Myŏng-sŏ, Petrus Yi Myŏng-sŏ, Bartholomæus Chŏng Mun-ho, Petrus Sŏn Sŏn-ji, Iosephus Petrus Han Chae-kwon et Petrus Chŏng Won-ji (1866)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský