Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Honorát Koźmiński (Kazminsky)
Honoratus de Biala Podlaska (Florentius); Kazminsky

16. prosince, připomínka
Postavení:kněz OFMCap. zakladatel institutů a kongregací
Úmrtí:1916

ŽIVOTOPIS

Máme před sebou život polského kapucína, horlivého zpovědníka a vynikajícího duchovního vůdce, který v těžkých dobách, podle jistých svědectví, žil neustále v Boží přítomnosti. Podle slov papeže při jeho blahořečení „ukazuje nám, jak je třeba rozlišovat znamení časů, jak je třeba ve shodě s Boží vůlí pracovat a vytrvat v nesnázích; učí nás řešit těžké problémy v duchu evangelia a pomáhat lidem v jejich potřebách.“ Přes omezení pronásledováním a stíháním jeho pokusů šířit řeholní život, založil 17 řeholních institutů. Zemřel v 87 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

MUŽ HLUBOKÉ MODLITBY A LÁSKY S RECEPTEM NA DOKONALOST

Narodil se 16. 10. 1829 v Biała Podlaska v Polsku do křesťanské rodiny stavebního architekta Štěpána Kożmińského a Alexandry roz. Kahlové. Ze tří jmen, která dostal při křtu - Florentin, Václav a Jan, používal to prostřední až do přijetí řeholního jména Honorát.

V roce 1840 se rodina Koźmińských přestěhovala do Włocławek kvůli otcově práci v tamním vojvodství. Budoucí Honorát potom absolvoval gymnázium v Płocka a v roce 1844-5 si zvolil Vyšší výtvarnou školu ve Varšavě. Zde pod vlivem osvíceneckých proudů a ateistického prostředí do roka ztratil víru. Ještě v roce 1846 byl uvězněn v citadele v pavilonu X pro podezření z činnosti v zakázané politické organizaci, kde měl mít podíl na spiknutí. Ve varšavském vězení se nakazil tyfem a prožíval chvíle beznaděje a strachu ze smrti. Bylo mu 16 let a chyběl mu smysl života. Otec zemřel už dříve a matka se za syna horlivě modlila a vyprosila mu znovupřijetí katolické víry o svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.) v roce 1846.

V jeho životě pak došlo k dalším nečekaným událostem. Byl 27. 3. 1847 propuštěn z vězení a v dalším roce vstoupil do kapucínského kláštera ve městě Lubartów. Zde s přijetím nového jména oblékl hábit a 21. 12. 1848 začal noviciát. Po něm složil řeholní sliby a později, 27. 12. 1852, přijal kněžské svěcení.

Velmi brzy poté začal působit jako profesor řečnictví a teologie. Vyučoval kapucínské kleriky a stal se zpovědníkem konvertitů, kteří přijali katolickou víru. Byl také členem provinční rady a po jeden rok i představeným varšavského kláštera.

Z dalších funkcí se připomíná, že byl sekretářem provinciála, kvardiánem a definitorem provincie. Zároveň se z jeho zdárného působení ve Varšavě v letech 1853–1864 udává horlivé vykonávání duchovní činnosti.

Vedl františkánské terciáře, věnoval se i vedení skupin živého růžence, konal burcující kázání v různých kostelech, návštěvy nemocných i vězňů a mnoho hodin strávil při zpovídání a vedení kajícníků. Snažil se také aktivní věřící orientovat na charitativní a sociální činnost.

Neúspěch polského povstání proti Rusům v lednu 1863 měl za následek úsilí o likvidaci řeholních řádů. Otce Honoráta velmi brzy nepřátelé odsunuli do Zakroczym, kde ho 29 let hlídali v místním klášteře. Zákonem zmrazili řeholním řádům jejich působení, takže nesměly mít novice ani volně vykonávat apoštolskou činnost. Otec Honorát zájemcům o řeholní život rozmlouval pokusy o emigraci. Podporoval vlastenectví, nabízel život podle terciářských pravidel a doporučoval všechno svěřovat Matce Boží. Členy třetího františkánského řádu, který on zreformoval se souhlasem generála kapucínů, vybízel, aby vytrvale žili podle evangelních rad uprostřed běžného života. Stále přes zpovědnici organizoval vícero společenství. Od Apoštolského stolce měl dekretem schválenou podzemní činnost nových sdružení. Některá vznikala spontánně. Otec Honorát už dříve se sestrou Angelou Truszkowskou (pam. 10.10.) založil společenství sester feliciánek. Ve Varšavě mezi feliciánky také vstoupila Honorátova rodná sestra a přijala jméno Marie Honoré Štefánie. Aktivní křesťané ovlivněni o. Honorátem se s ním i navzájem podporovali modlitbou a skutky pokání.

Carským úřadům neušlo, že v blízkosti o. Honoráta pulsuje duchovní život, proto pro něj v roce 1892 vybrali obec Nowe Miasto nad Pilicą. Honorátovi duchovní synové a dcery působili ve školách, v různých institucích a na nejrůznějších pracovištích, nejen dělnických, ale i v restauračních zařízeních, v nemocnicích apod. Podle o. Honoráta všechny křesťanské činnosti, které mohly mít vliv na život v okolí, měly základ v osobním posvěcení. To je něco, co platí i dnes a pro nás. Měli bychom mít stále na zřeteli, že se potřebujeme posvěcovat modlitbou, eucharistií a láskou, která má původ v Bohu. V tom je skrytý návod, jak mnoho dokázat a hodně negativního přemoci.

Honorát za svého kněžského života často zakoušel fyzické i duševní utrpení. Podle slov papeže si vždy věděl rady díky své odevzdanosti Panně Marii, která prý pro něj byla ochránkyní, prostřednicí, pomocí, utěšitelkou i učitelkou při kázáních, rádkyní ve zpovědnici i zárukou čistoty. Po násilném umístění v klášteře Nowe Miasto nad Pilicą, kde byl střežen carskou policií, využil získaný volný čas pro modlitby zvláště před Nejsvětější Svátostí a také ke spisovatelské činnosti. Redigoval autobiografické, apologetické, hagiografické a asketické texty. Překládal a připravoval vydání. Přes omezení carskou policií byl od roku 1895 v rozděleném Polsku generálním komisařem pro kapucíny pod ruskou vládou.

Zemřel v 87 letech, po nedlouhé nemoci, obklopen svými blízkými. Nowe Miasto nad Pilicą se stalo i místem kde byl pochován do krypty a jeho ostatky byly 10. 12. 1975 přeneseny do místního kostela. Papežem Janem Pavlem II. byl 16. 10. 1988 prohlášen za blahoslaveného.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu usilovat o své posvěcení modlitbou, Eucharistií, četbou Písma a skutky lásky. Podle blahoslaveného Honoráta „ naše dokonalost nespočívá v konání velkých a zvláštních věcí, ale v plnění našich každodenních povinností dokonalým způsobem“.

Bože, Tys obdařil blahoslaveného Honoráta něžnou láskou k duším, aby je mohl smiřovat s Tebou; dej, abychom na jeho přímluvu zakoušeli sladkost Tvého odpuštění a spojili se s Tebou v dokonalé lásce. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Adalheidis, imperatrix (999); Aggæus, propheta (po roce 520 př. Kr); martyres in Africa virgines sub Hunnerico (asi 480); Beanus, eremita (století neznámé); Everardus, comes Foriulien (867); Ado (875); Macarius de Collesano, monachus (1005); Sebastianus Maggi (1496); Maria ab Angelis (Marianna); Fontanella (1717); Clemens Marchisio (1903); Honoratus de Biala Podlaska (Florentius); Kazminsky (1916); Philippus Siphong Onphitak (1940); Ioannes Wauthier, Iosephus Tien et XV. socii (1967)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský