Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Hartman
Hartmannus

23. prosince, připomínka
Postavení:biskup CRSA
Úmrtí:1164

ŽIVOTOPIS

Narodil se kolem roku 1090 v Oberpollingu asi 20 km severně od Pasova v německém Bavorsku. Podle některých pramenů pocházel ze šlechtického rodu. Kvalitní vzdělání získal v augustiniánském klášteře sv. Nikola v Pasově, který byl veden řeholními kanovníky (CRSA). Tento klášter založil v roce 1067 biskup Altman (pam. 8.8.).

V roce 1122 biskup Konrad I. ze Salzburgu postavil Hartmana do čela salzburgské katedrální kapituly, aby zde vedl novou komunitu. V roce 1128 byl od Konrada I. ustanoven představeným kláštera Herrenchiemsee na ostrově Chiemského jezera. Na žádost markraběte Leopolda III. přešel asi v roce 1133 do augustiniánského kláštera Klosterneuburgu poblíž Vídně. Klášter vedl do roku 1140, kdy byl povolán za biskupa Brixenu v jižním Tyrolsku (dnes na severu Itálie). Biskupské svěcení údajně přijal 20. 3. 1141. Téhož roku přenesl ostatky sv. biskupa Albuina (pam. 5. 2.) do kostela v Brixenu.

Zdůrazňuje se, že Hartman vedl asketický život, reformoval kláštery, podporoval růst duchovních povolání a pomáhal chudým. V roce 1142 s mnichy z Klosterneuburgu založil augustiniánský klášter Neustift u Brixenu. Jednalo se o nové opatství, jehož výsady v roce 1155 potvrdil císař Fridrich I. Barbarossa. Hartman byl také jeho poradcem, ale nikdy se neprovinil proti oddanosti právoplatnému papeži Alexandru III., ani při císařově konfliktu s ním (r. 1159). Byl respektován vladaři a vážený chudým lidem. V roce 1157 za přispění bohatého investora postavil nemocnici Svatého kříže pro chudé poutníky a v ní také vysvětil kapli. Zemřel v předvečer Štědrého dne v roce 1164, kdy byl údajně při koupeli raněn mrtvicí.

Jeho kult potvrdil papež Pius VI. v roce 1784.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Kęty (1473); Servulus, paralyticus (asi 590); Theodulus, Saturninus, Euporus, Gelasius, Eunicianus, Zoticus, Pontius, Agathopus, Basilides et Evaristus (250); Ivo, ep. Carnuten (1116); Hartmannus (1164); Thorlacus (1193); Ioannes Stone; Nicolaus Factor (1583); Maria Margarita d'Youville (1771); Antonius a Sancta Anna Galvão de França (1822); Paulus Meléndez Gonzalo (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský