Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Petr Nolaskus
Petrus Nolascus

25. prosince, připomínka
Postavení:zakladatel řádu OdeM (mercedářů)
Úmrtí:1258

ŽIVOTOPIS

Narodil se roku 1189 v Mas-des-Saintes-Puelles poblíž Carcassone ve Francii do šlechtické rodiny z Languedocu. V 15 letech mu zemřel otec a jedno podání říká, že jakmile mohl disponovat svým dědictvím, odešel pravděpodobně proto, aby unikl z vlivu šířeného albigenského bludu, do Barcelony ve Španělsku. Podle druhého podání se v 15 letech připojil ke křižákům proti albigenským a žil pak na dvoře krále Jakuba I. v Barceloně.

Uvádí se také, že Jakub I. Aragonský, syn krále Petra II., byl v roce 1211 v souvislosti s plánovanými zásnubami předán královským otcem Petrem II. do výchovy k Šimonu z Montfortu, veliteli křižácké výpravy. Šimon se po dvou letech v bitvě u Muretu, střetl s králem Petrem II. který padl. Šimon ustanovil za Jakubova vychovatele Petra Nolaskuse, s nímž ho v roce 1214 poslal do Aragonie.

Petr Nolaskus se pak seznámil s těžkým údělem křesťanů, kteří se stali zajatci muslimských Arabů, mohamedánů. Asi ve 29 letech se rozhodl, že celé své jmění použije na jejich vykupování, vysvobozování křesťanů z krutého otroctví mohamedánských Maurů. V rozhodnutí byl 1. 8. 1219 utvrzen Pannou Marií, která mu ve zjevení řekla, že je Božím přáním, aby založil zvláštní mnišský řád k vysvobozování těchto zajatců. Na jeho založení se dále dohodl se svým zpovědníkem Rajmundem z Penafortu (pam. 7. 1.) a s Aragonským králem Jakubem, který rovněž souhlasil. Rajmund sepsal řeholní pravidla, která později (r. 1235) potvrdil papež Řehoř IX. Kromě slibu chudoby, čistoty a poslušnosti v nich čtvrtým slibem bylo rozhodnutí, že kdyby k vysvobození otroka ze zajetí bylo zapotřebí obětovat svou vlastní osobu, že tak chtějí učinit. Rajmund Petra oblékl do bílého hábitu s modročerveným křížem a jmenoval ho generálním představeným pro celý řád OdeM.

Kolem roku 1223 se Petrovým spolubratrem stal také kněz Rajmund Nonnatus (pam. 31. 8.), pozdější kardinál, který z rukou Petra Nolaskuse přijal bílý hábit. Své cesty na mohamedánská území začal v Petrově doprovodu. Před druhou cestou do Afriky převzal v Římě od papeže schvalovací listiny řádu.

Petr Nolaskus působil hodně v Alžíru a vykoupil několik set zajatců, často s nasazením života. Snažil se též přimět mohamedány, aby s nimi lépe zacházeli. Sám se při podpisu tituloval „neužitečný služebník“. Mimo mystického zážitku s Pannou Marií měl vidění svého patrona sv. Petra ukřižovaného hlavou dolů. Tomu odpovídají i jeho vyobrazení. Po onemocnění, kdy už nemohl vykonávat dosavadní práci, odešel do kláštera v Barceloně, kde vykonával práce podřadné. Zemřel o Vánocích v 69 letech.

Blahořečený byl 30. 9. 1628, do Římského martyrologia byl papežem Alexandrem VII. zapsán údajně 4. 8. 1657 a papežem Urbanem VIII. bylo 30. 9. 1628 potvrzeno jeho uctívání jako svatého.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Sollémnitas Natívitas Dómini nostri Iesu Christi; Anastasia (s. III./IV.); Eugenia, m. Romæ (s. III./IV.); Iovinus et Basileus (s. III./IV.); Petrus Venerabilis (1156); Bentivolius de Bonis (1232); Petrus Nolascus (1258); Michael Nakashima (1628); Antonia Maria Verna (1838); Maria ab Apostolis (Maria Teresia)Wüllenweber (1907); Albertus (Adamus) Chmielowski (1916); Fracasso Theodora /Elie a Sancto Clemensia/ Fracasso (1927)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský