Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Fabiola
Fabiola

27. prosince, připomínka
Postavení:laička
Úmrtí:400

ŽIVOTOPIS

Pocházela ze vznešeného římského rodu a mezi jejími předky byl i vojevůdce Quintus Fabius Maximus. Informace o ní pocházejí od sv. Jeronýma (pam. 30. 9.), který v roce 382 byl v Římě sekretářem papeže Damase I. a duchovním rádcem vznešených vdov.

Fabiola byla v mládí dvakrát vdaná. Po prvním sňatku brzy od mladého manžela, pocházejícího rovněž ze šlechty, odešla pro jeho surovost a uváděnou zhýralost. Vybrala si za něj náhradníka, civilně se rozvedla a znovu vdala. Tím se postavila mimo společenství církve. Když její oba manželé krátce po sobě zemřeli, uvědomila si pomíjejícnost tohoto života a ve smrti obou mužů viděla Boží zásah. To ji přivedlo na cestu veřejného pokání. Změna života byla opravdová. Opustila luxusní styl života a své bohatství se rozhodla používat především na dobré skutky. Na Bílou sobotu přišla oblečena v pytlovině do Lateránské baziliky a žádala o přijetí do církve. Byla přijata papežem Siriciem.

Pro chudé založila v Římě na Západě první veřejnou křesťanskou nemocnici. Pomáhala všem potřebným ve své blízkosti.

V letech 394-5 Fabiola navštívila Svatou zemi jako poutník a v Betlémě vyhledala sv. Jeronýma. Zatoužila stát se poustevnicí, ale sv. Jeroným, jako duchovní vůdce, ji nakonec nasměroval zpět do Říma sloužit potřebným. Před návratem se s Jeronýmem a jeho druhy, v době, kdy Jeruzalém byl ohrožen nájezdy Hunů, vydala do Jaffy. V roce 396 společně s Pammachiem zřídila ještě jakýsi hospic pro chudé a nemocné poutníky v Portu poblíž Říma. Osobně se zapojila do služby nemocným. Zemřela 27. 12. asi r. 400 nebo (podle některých biografií) o rok dříve.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes, Apostolus ; Fabiola (400); Theodorus Graptus (asi 841); Alaphridus Parte (1936); Iosephus Maria Corbín Ferrer (1936); Sara Salkaházi (1944); Odoardo Focherini (1944); Francesco Spoto (1964)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský