Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Odoardo Focherini
Odoardo Focherini

27. prosince, připomínka
Postavení:italský novinář a mučedník
Úmrtí:1944

ŽIVOTOPIS

Narodil se 6. 6. 1907 v Carpi v provincii Modena v severní Itálii. Měl tři bratry. Po technické škole pomáhal otci v železářství. O jeho náboženskou formaci pečoval Don Zeno Saltini, který ho vedl k zájmu o veřejný a společenský život. Odoardo byl v 17 letech za jeho vedení a díky katolickému deníku pro mládež nasměrován do činnosti národní Katolické akce v Itálii.

O jedné dovolené se zamiloval do o dva roky mladší Marie Marchesi a 9.7. 1930 se s ní oženil. Postupně měli sedm dětí.

Odoardo od začátku roku 1934 pracoval u katolické pojišťovny ve Veroně jako inspektor pro Carpi, Ferraru, Udine a Pordenone. Z volného času značnou část věnoval apoštolské činnosti, účastnil se náboženských konferencí, kongresů a eucharistických kongresů v diecézi. Do oblasti jeho zájmů patřila i cyklistika.

Ve vedoucích funkcích Katolické akce pracoval už od roku 1928 a v roce 1936 se stal jejím diecézním prezidentem. Za svou činnost v dalším roce obdržel od papeže Pia XI. rytířský kříž sv. Silvestra. V roce 1939 se stal ředitelem katolických novin L'Avvenired'Italia v Bologni Po vypuknutí druhé světové války ve svém domě otevřel kancelář pro kontakty s vojáky, kteří odešli na frontu.

V roce 1942 začal pracovat ve prospěch Židů. Tato Odoardova aktivita začala s příjezdem uprchlých polských Židů, kteří dorazili do Janova vlakem mezinárodního Červeného kříže s raněnými. Vlak byl potom kardinálem Boetto poslán do Boloně. Ta byla od Carpi vzdálena 60 km. Při pomoci uprchlíkům Manzini svěřil choulostivé úkoly Odoardu Focherinimu. V září 1943 zemi obsadili Němci a začaly rasové deportace. Pomoc Židům se stala riskantní.

Odoard se souhlasem své ženy Marie začal s o. Dantem Salou a s dalšími lidmi, kterým důvěřoval, organizovat síť na převedení pronásledovaných Židů na hranici neutrálního Švýcarska. Bylo zapotřebí získat čisté průkazy totožnosti na vyplnění falešnými údaji podle potřeby a další věci. Více než sto Židům zachránil život. Když 11. 3.1944 zajišťoval útěk Žida Enrica Donatiho, byl před nemocnicí Ramazzini v Carpi zadržen a dopraven na policii do Modeny, kde mu bylo oznámeno, že je zatčen. Byl převezen na velitelství SS v Boloni a od 13. 3. byl vězněm v Monte. Informaci rodině v Mirandole a rodičům v Carpi, proč 11. 3. nedošel domů, se mu podařilo poslat až po šesti dnech. Dalším místem jeho věznění od 5. 7. 1944 bylo Fossoli, odkud 4. 8. byl deportován do tábora v Gries v Bolzanu. Potom byl 5. 9. přepraven do nacistického pracovního a vyhlazovacího tábora Flossenburgu v Bavorsku a asi po měsíci byl nakonec převezen do Hersbrucku v Mittelfrankenu. Zde jeho přítel Teresio Olivelli zapsal jeho slova později doručená rodině: "Prohlašuji, že umírám v katolické víře a plně se podřizuji Boží vůli. Nabízím svůj život jako oběť za svou diecézi, Katolickou akci, deník L´Avvenired´Italia a za návrat míru do světa. Prosím, vyřiďte mé manželce, že jsem jí byl stále věrný, stále jsem na ni myslel a stále jsem ji silně miloval." Zemřel 27. 12. v tamní nemocnici, kam se dostal s bolestivým zraněním nohy a následnou těžkou otravou krve. Bylo mu 37 let.

V roce 1969 mu bylo v Jad Washem, jako prvnímu novináři, uděleno vyznamenání s prohlášením za Spravedlivého mezi národy.

Blahořečený byl 15. 6. 2013 na Piazza Martiri v Modeně vyhlášením kardinála Angela Amata z pověření papeže Františka.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes, Apostolus ; Fabiola (400); Theodorus Graptus (asi 841); Alaphridus Parte (1936); Iosephus Maria Corbín Ferrer (1936); Sara Salkaházi (1944); Odoardo Focherini (1944); Francesco Spoto (1964)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský