Gerardus Cagnoli
| 29. prosince, připomínka | |
| Postavení: | poustevník a řeholní bratr OFM |
| Úmrtí: | 1342 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 1267 ve Valenze v Piemontu v severní části Itálie. Po předčasné smrti otce se po dobu 14 let staral o nemocnou matku až do její smrti v roce 1290. Potom rozdělil všechno své dědictví mezi chudé s rozhodnutím žít jako poutník a poustevník. Putoval na jih od svatyně ke svatyni a cestou si vyprošoval chléb. Jako poutník navštívil hroby apoštolů v Římě a asi v roce 1307 se prý usadil na svazích Etny. V témže roce začal kanonizační proces Ludvíka Toulouského (pam. 19. 8.), jehož příkladný život Gerarda oslovil už dříve. S upřímnou pokorou pak Gerard Cagnoli chtěl být malým mnichem podle ducha svatého Františka.Na Sicílii vstoupil k františkánům. V klášteře Randazzo poblíž Catania se stal laickým bratrem. Odtud byl poslán do kláštera v Palermu, kde byl pověřen úkoly vrátného Vyprávění o mnoha zázracích během jeho života znějí legendárně. Např. při setkání s dítětem, plačícím nad rozbitou sklenicí, kterou mělo donést matce, střepy sklenice požehnal a předal dítěti sklenici v původním stavu.
V Palermu vedl život plný lásky, tvrdého pokání a modliteb v souladu s ideály přísné chudoby asi po 30 let. Uvádí se i to, že delší dobu žil na nehostinných místech Sicílie jako poustevník (nelze spolehlivě doložit). Žil o chlebu a vodě, spal na tvrdé desce a při modlitbě se dostával do extáze oklopen jasnou září. Podstatné je, že smyslem jeho konání a modliteb byla láska.
Podle martyrologia ho Bůh k sobě povolal 29. 12. 1342. Někde je také uváděn pozdější rok.
Mezi blahoslavené ho zapsal 31. 5. 1908 papež Pius X.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Sanctae Familiae Iesu, Mariae et Ioseph ; Thomas Becket (1170); David, rex et propheta ; Trophimus, ep. Arelaten. (s. III.); Libosus (po roce 258); Martinianus, ep. Mediolanen (po roce 431); Marcellus, abbas (asi 480 - 485); Ebrulfus (asi 596); Gerardus Cagnoli♦ (1342); Gulielmus Howard♦ (1680); Iosephus Aparicio Sanz♦ (1936); Henricus Ioannes Requena (1936); Iosephus Perpiñá Nácher (1936); Ioannes Baptista Ferreres Boluda (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský