Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Řehoř
Gregorius, ep. Lingonen

4. ledna, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:539/540

ŽIVOTOPIS

Narodil se kolem poloviny 5. století v Autun ve Francii. Oženil se s Armentarií a měl s ní několik synů. Po mnoho let byl jednou z osob v čele města. Uváděno je Autun i Austrasia. Vynikal smyslem pro spravedlnost i životem podle víry. Po ovdovění se rozhodl pro kněžství a v roce 507 byl vysvěcen na biskupa Langres. Jeho pastorační činnost byla opřená o vytrvalou modlitbu, půst i další asketický život v hluboké pokoře.

V legendě o něm je uvedeno, že žil v městě Dijon (necelých 80 km na jih od Langres), kde žili mnozí jeho předchůdci, a podle svědectví jáhna, který ho sledoval, chodil se v noci tajně modlit do křestní kaple, kde byl uložen větší počet ostatků světců. Vyprávění má ráz pověsti pro zde uváděné zázraky, ale podle martyrologia je toto město místem Řehořova posledního působení. Do chrámu v Dijonu Řehoř prý také umístil ostatky sv. Benigna (pam. 1. 11.) o jejichž pravosti zprvu pochyboval, ale nakonec v místě jeho hrobu dal ke cti Benigna postavit chrám.

Mezi prvními zázraky za Řehořova působení v biskupském úřadu je vzpomínáno jeho setkání s osobami posedlými zlým duchem, od kterého je znamením kříže osvobodil. Více zázraků je zaznamenáno po jeho smrti, kde jde i o zázračné osvobození vězňů.

Za života se biskup Řehoř nejvíce bál, aby nebyl sveden k pýše. Zemřel prý po dovršení 90 let věku na cestě z Dijonu k Langres.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Elisabeth Anna Seton (1821); Hermes et Caius, m. (s. IV.); Abrunculus (490); Gregorius, ep. Lingonen (539/540); Ferreolus, ep. Ucetien (581); Rigomerus (s. VI.); Rigobertus (asi 743); Pharaildis (asi 745); Christiana Menabuoi (1310); Thomas Plumtree (1570); Angela de Fulginio (1309); Euquerio Llanillo García (1937); Emmanuel González García (1940)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský