Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-


@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Ondřej /Alfréd/ Bessette
Andreas (Alaphridus) Bessette

6. ledna, připomínka
Postavení:řeholní bratr CSC
Úmrtí:1937

ŽIVOTOPIS

Pocházel z diecéze Montreal v kanadské provincii Québec. V 9 letech přišel o jednoho z rodičů a ve 12 letech o druhého. Následně mu pomáhali příbuzní a farář Provencal. Ten ho naučil v těžkostech s důvěrou prosit sv. Josefa o pomoc. Po většinu života trpěl žaludeční chorobou. Ve 25 letech vstoupil do kongregace sv. Kříže v Montrealu, kde se stal vrátným. Byl plný víry, empatie a lásky. V důsledku toho se na jeho přímluvu událo mnoho zázraků a také začala stavba baziliky sv. Josefa. Zemřel po dlouhodobě se zhoršující nemoci v 91 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SÍLA DŮVĚRY K SVATÉMU JOSEFOVI

Narodil se 9. 8. 1845 v Saint Gregoire d'Iberville ležící 48 km od Montrealu v Kanadě. Alfréd byl osmý z 12 synů manželů Besettových. Když mu bylo 9 let, 20. 2. 1855, jeho otec Izák zemřel při nehodě v lese jako dřevorubec.

Matka Klotilda roz. Foisy zemřela 20. 11. 1857 na tuberkulózu. Alfréd pak byl svěřen do péče tety Marie Rozálie Nadeau a strýců. Teta, která byla sestrou jeho matky u něj rozvíjela „semeno víry“ a zbožnosti. Pečoval o něj i farář, don Andrea Provençal, který u něj prohluboval lásku k Ježíši v eucharistii a často ho povzbuzoval, aby se v modlitbě obracel k sv. Josefovi, zejména při potížích a neúspěchu. Sliboval mu, že ho bude stále slyšet a pro jeho přímluvu se mu dostane mnoho milostí, protože sv. Josef u Boha hodně znamená. Od té doby byl Alfréd častěji viděn před sochou sv. Josefa. Toužil po tichém a Ježíšovi zcela oddaném životě.

Od 12 let se už snažil vydělávat na živobytí jako obuvník, potom jako pekařův pomocník, sezónní dělník na farmě a prý i jako kovář. Nebyl však pevného zdraví a od 15 let ho až do konce života provázely potíže se žaludkem. Zintenzivnil vztah s Bohem a během práce vedl důvěrné hovory se sv. Josefem.

Ve věku 20 let hledal práci i ve Spojených státech a často si kladl otázku: „Co dělat dál, kam má moje životní cesta směřovat?“ S touto otázkou se půl roku obracel i k sv. Josefovi až najednou došel k přesvědčení, že se má stát řeholníkem. Otec Provencal mu navrhl vstoupit do kongregace sv. Kříže v Montrealu (Holy Cross Fathers). Alfred souhlasil a na doporučení faráře Provencala byl přijat. Noviciát začal 27. 12. 1870 s přijetím řeholního hábitu a nového jména Ondřej. Po roce se souhlasem biskupa Bourgeta složil sliby věčné. S tímto biskupem měl předem rozhovor, při kterém se mu svěřil se svými obavami, které měl v důsledku vyslovených domněnek spolubratrů, že by mu z důvodu křehkého zdraví tyto sliby neměly být povoleny. On sám, že po nich touží tak, že poprosil o pomoc sv. Josefa a přislíbil mu za ni vybudovat nádhernou svatyni. Její výstavbu si představoval na vyvýšenině proti řeholnímu domu. Biskup prozradil, že je rovněž ctitelem sv. Josefa a uvedl, že o vybudování chrámu zasvěceného sv. Josefovi uvažoval při rozhodnutí přivést sem z Francie kongregaci sv. Kříže. Dílo se za přispění sv. Josefa, Ondřejových modliteb, obětí a s přičiněním biskupa začalo později uskutečňovat.

Bratru Ondřejovi Besette byla oficiálně svěřena vrátnice v Côte-des-Neiges s pustou komůrkou, v níž žil a také snášel různá ponížení a utrpení, kterých nebylo málo a souvisela s jeho úspěchy na apoštolském poli. Přesto žil v pokoře i v radosti, neboť jeho víra se prohlubovala a vedla ho k ochotnému přijetí stále větší oběti.

Na vrcholu Montrealu v Mont Royal, před započetím velké stavby Ondřej údajně zbudoval nejprve dřevěnou kapli se sochou sv. Josefa. O bratra Ondřeje rostl stále větší zájem chudých a nemocných, kteří u něho hledali útěchu, povzbuzení a další nejrůznější pomoc. Přicházeli za ním se svými problémy, starostmi a bolestmi. Bratr Ondřej jim trpělivě naslouchal a obracel se s nimi k sv. Josefovi. Lidé posílení důvěrou k němu pak měli důvody mluvit o zázracích.

Za největší zázrak prostřednictvím sv. Josefa, byla považována stavba chrámu na Mont Royal. Toto místo bylo prý původně příkrou vyvýšeninou, zarostlou lesem a časem se stalo centrem města Montreal, které dostalo svůj název po této vyvýšenině. Bratr Ondřej byl prý sám překvapen rychlostí budování i velikostí díla.

V roce 1936 po akutním žaludečním záchvatu upadl do kómatu a následně byl postižen mrtvicí. Poslední dny svého života strávil v nemocničním pokoji u Panny Marie naděje (Notre-Dame-de-l'Espérance) ve Ville Saint-Laurent v Montrealu. Přes všechny bolesti se snažil chválit Boha za všechno co prožil.

Blahořečený byl 23. 5. 1982 papežem Janem Pavlem II. a kanonizovaný 17. 10. 2010 papežem Benediktem XVI.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Jsme vyzýváni důvěřovat v sílu modlitby jako sv. Ondřej. Ta důvěra je nejcennějším doporučením. Na to nesmím zapomínat při žádné modlitbě. Začnu se to učit už dnes střelnou modlitbou: „Ježíši, důvěřuji Ti.“ Tato modlitba ať se stane mou záchranou kotvou.

Bože, Tys povolal svatého Ondřeje Besetteho, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

In Epiphania Domini; Iulianus et Basilissa, m. in Thebaide (s. IV.); Felix, ep. Nanneten (582); Macarius, abbas Herbipolitan (1153); Petrus Thomas, ep. Cpolitan (1366); Andreas Corsini (1373); Ioannes de Ribera (1611); Carolus de Setia (1670); Rita a Jesus Lopez de Almeida (1913); Raphaela Maria a Sacro Corde Porras Ayllón (1925); Andreas (Alaphridus) Bessette (1937)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský