Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Marcelín
Marcellinus, ep. Anconitan

9. ledna, nic
Postavení:biskup
Úmrtí:s. VI.
Patron:Ankony; vzývaný při ohrožení požárem
Atributy:liturgická kniha s plamenem v rukou biskupa

ŽIVOTOPIS

Narodil se asi na přelomu 5. až 6. století v italské Ankoně do šlechtické rodiny Boccaů. V tomto městě byl pravděpodobně 25. 4. 539 zvolen biskupem. O tomto mimořádném světci se zmiňuje ve svých spisech sv. Řehoř Veliký (pam. 3. 9.). Podává o Marcelínovi svědectví v souvislosti s velkým požárem v Ankoně, který ohrožoval celé město a vodou se ho nedařilo zmírnit. Biskup Marcelín, postižený podagrou (dna) v pokročilém stadiu, kdy již nebyl schopen chůze, nechal se sloužícími donést a postavit před nejintenzívnější místo požáru s modlitební knížkou v ruce. Plameny se pak náhle stočily proti sobě, oheň ztratil na síle a už žádné budově neublížil. V součinnosti s Boží mocí Marcelín tak uchránil město před zničením ohněm. Ve zmíněné knížce se objevily stopy po ohni, údajně došlo k očernění okrajů pergamenových listů. Řehořem Velikým je chválena Marcelínova svatost projevovaná skutky. Jeho tělo bylo v roce 1097 z katedrály sv. Štěpána přeneseno do nové katedrály na Guascu. Při další manipulaci s ostatky v roce 1756 byly umístěny do umělecké schránky v kryptě svatých patronů. Nemocní lidé po doteku knížky, se kterou Marcelín zastavil požár, získali opět zdraví a s její pomocí byl zastaven i další požár poblíž Ankony.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

In Baptismate Domini; Marcellinus, ep. Anconitan (s. VI.); Hadrianus, abbas (710); Felanus (asi 710); Eustratius, thaumaturgus (s. IX.); Honoratus de Busentiaco (1250); Iulia della Rena (1367); Antonius Fatati (1484); Maria Teresia a Iesu (Alexia) Le Clerc (1622); Agatha Yi et Teresia Kim (1840); Iosephus Pawlowski et Casimirus Grelewski (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský