Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Vilém
Gulielmus, ep. Bituricen

10. ledna, připomínka
Postavení:biskup OCist.
Úmrtí:1209
Patron:Atén

ŽIVOTOPIS

Narodil se v roce 1150 v Nevers ve Francii jako Guillaume du Donjon do proslulé rodiny hrabat. Jeho otec Baldwin si přál, aby pokračoval v rodinné tradici jako voják a následoval bratra Guy. Svěřil však mladého Viléma do výchovy jeho strýce Petra Hermita, který byl arciděkanem v Soissons. Zde se Vilém naučil rozeznávat hodnoty duchovní od světských, v nichž poznával velká nebezpečí. Po vysvěcení byl zařazen mezi kanovníky v Soissons a později v Paříži. Nabízená kariéra ho nelákala a toužil spíše po tichém přísnějším řeholním životě, ve kterém by prožíval samotu s Bohem. Odešel proto na nějakou dobu k mnichům do Grandmont v Auvergne, odkud přešel do řádu cisterciáků v Pontigny. Tento řád byl založen Robertem (pam. 17. 4.) u Molesme r. 1098 na základě původních přísných pravidel sv. Benedikta.

V roce 1185 byl zvolen opatem Fontaine-St-Jean s Sens a o dva roky později opatem v Châlis se Senlis. Mezi svými spolubratry se považoval spíše za posledního. Vynikal čistotou srdce a z očí mu vyzařovala radost z prožívání Boží přítomnosti.

Zármutkem ho snad naplnila pouze zpráva, že je asi od října r. 1200 jmenován arcibiskupem v Bourges. Toto povýšení, byť do větší služby, by nepřijal, pokud by nebylo dáno příkazem poslušnosti vůči papeži Inocenci III. a generálnímu opatu v Citeaux.

Při biskupské pastorační službě měl velkou starost o chudé, nemocné, uvězněné a z různých důvodů nešťastné osoby. Žil asketicky, pod oděvem nosil kající režnou košili, sytil se pouze postní stravou. Vynikal pokorou, skutky milosrdenství a horlivostí v pastýřské službě s úsilím o vymýcení albigenských bludů. Jeho vlivem mnoho bludařů údajně konvertovalo. Při své poslední nemoci měl ke svým věřícím kázání na rozloučenou i přes stoupající horečku a velké vypětí sil. Byl pak donucen ulehnout a na počátku dne 10. 1. přešel do věčnosti. Jeho tělo bylo pohřbeno v katedrále a nad jeho hrobem docházelo k zázrakům, které přispěly k jeho svatořečení 17. 5. 1218 papežem Honoriem III.

Ostatky sv. Viléma z velké části zůstaly ve zlatém relikviáři pouze do roku 1562. Tehdy Hugenoti vyplenili katedrálu v Bourges a zároveň spálili tyto ostatky, z nichž popel rozprášili do větru. Z ostatků bylo již dříve darováno do opatství Chaalis část kosti z Vilémovy paže a do chrámu v Navarre v Paříži údajně část jeho žebra.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Miltiades, Pp (314); Paulus, eremita (s. IV.); Gregorius, ep. Nyssen (před r. 400); Ioannes, ep. Hierosolymitan (417); Petronius, ep. Dien (po roce 463); Marcianus, presb. Cpoli (471); Valerius, solitarius (s. VI.); Domitianus, ep. Melitenen (asi 602); Agatho, Pp (681); Arcontius (asi 740-745); Petrus Urseoli (asi 987/988); Benincasa (1194); Gulielmus, ep. Bituricen (1209); Gundisalvus, presb. Ord. Prćdicat (1259); Gregorius Pp X (1276); Ægidius, religiosus (1518); Anna ab Angelis Monteagudo (1686); Adalheidis Maria ab Immaculata Conceptione (1828); Francisca Salesia (Leonia) Aviat (1914); Maria a Doloribus Rodríguez Sapeña, virgo (1918)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský