Paula a Sancto Iosepho Calasanctio Montal Fornés
| 26. února, připomínka | |
| Postavení: | zakladatelka ženské větve piaristů |
| Úmrtí: | 1889 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 11. 10. 1799 v Arenys de Mar v provincii Barcelona ve Španělsku. Byla nejstarší z pěti dětí a již v deseti letech musela své ovdovělé matce pomáhat v práci kvůli obživě. Stále více si uvědomovala, že mnoha mladým dívkám chybí potřebná možnost dostatečného vzdělání. Vedle pomáhání matce se začala angažovat ve farnosti jako výpomocná katechetka dětí. Vstoupila také do arcibratstva Růžencové Panny Marie. Pro své sklony ke kontemplaci a touhu být co nejvíce užitečná začala uvažovat o zasvěceném životě zaměřeném na vyučování dospívajících dívek.Za svým rozhodnutím šla Pavla tak, že se stala zakladatelkou Institutu dcer Mariiných řeholnic zbožných škol. Uvádí se, že se svou přítelkyní Anežkou Busquetsovou ve 30 letech ve Figueres v provincii Girona otevřela svou první dívčí školu. Svůj vzdělávací apoštolát zahájila výhradně s dívkami. Šlo jí o dílo zaměřené na plně (integrální) lidskou a křesťanskou výchovu dívek a mladých žen. O výchovu žen k záchraně rodin a proměnu společnosti. Z její iniciativy vzniklo mnoho škol. Začínala s Anežkou v roce 1829 přestěhováním se do tehdejšího Ampurdánu v regionu na severovýchodě Katalánska u hranic s Francií.
Pravděpodobně už v rodném městě se u ní vyskytlo charisma, se kterým naplánovala vzdělávací programy přesahující pedagogický systém pro děti. Asi před rokem 1837 došlo u ní ke ztotožnění s charismatem svatého Josefa Kalasanského (pam. 25. 8. +1648). Uváděno je město Sabadell u Barcelony, kde v roce 1846 otevřela třetí školu. Zde pod vedením otců piaristů Hyacinta Feliu a Augustina Casanova se jí v krátké době podařilo dosáhnout piaristické kanonické struktury nově vznikající kongregace jako ženské větve řádu založeného Josefem Kalasanským. Pavla pak s Anežkou a dalšími dvěma družkami dne 2. 2. 1847 složila řeholní sliby jako dcera Marie Scolopie. Po generální kapitule své Kongregace dcer Marie (školních sester zvané též Escuelas Pias), která se konala v následujícím měsíci pokračovala Pavla Montal Fornés v intenzivní činnosti. Osobním zakládáním dalších škol v Igualada r. 1849, ve Vendrell r. 1850, v Masnou r. 1852, v Olesa de Montserrat r. 1859. Zároveň pomáhala se založením škol v Geroně r. 1853, v Blanes 1854, v Barceloně r. 1857 a téhož roku v Sóller. Poslední jí zřízená škola byla r. 1859, v níž byla ředitelkou po 30 let až do své smrti. Nacházela se v menší obci na úpatí kláštera Panny Marie Montserratské, kterou měla ve velké úctě. Zemřela při své činnosti ve věku devadesáti let.
Blahořečená byla 18. 4. 1993 v Římě papežem Janem Pavlem II., který při této slavnosti mimo jiné řekl: „Odevzdala se úplně do Boží vůle a jak nás učí historie, založila jen se 40 zlatými v peněžence první dívčí školu, aby dívkám přiblížila především lásku k Bohu a vědomí ženské hrdosti jako budoucím matkám. Stále s důrazem opakovala: „Chci zachraňovat rodiny”.“
Kanonizovaná byla 25. 11. 2001 rovněž papežem Janem Pavlem II.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Alexander, ep. Alexandrin (326); Faustinianus (s. IV.); Porphyrius, ep. Gazen (421); Agricola, ep. Nivernen (asi 594); Victor, eremita (s. VII.); Andreas, ep. Florentin. (s. IX.); Robertus Drury♦ (1607); Paula a Sancto Iosepho Calasanctio Montal Fornés♦ (1889); Iosephus Rossi♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský