Aloysius Variara, presbyter
| 1. února, připomínka | |
| Postavení: | kněz SDB |
| Úmrtí: | 1923 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 15. 1. 1875 ve Viarigi v provincii Asti v italském regionu Piemont jako syn učitele Petra Variary a Livie roz. Bussa. Alois, italsky zvaný Luigi, se 1. 10. 1887 stal studentem salesiánské školy ve Valdoccu. Noviciát začal 2. 8. 1891 ve Foglizzo Canavese a ukončil jej v říjnu 1892 složením řeholních slibů do rukou Michaela Rua, nástupce Dona Bosca. Filozofii studoval ve Valsalicích a tam v roce 1894 přijel misionář Michael Unia, který začal práci mezi malomocnými v Agua de Dios v Kolumbii a potřeboval pomocníka. Z počtu více jak 180 zájemců si otec Michael vybral za asistenta Aloise Variaru, kterému tím udělal velkou radost a v misii byl pak vítán i pro své hudební schopnosti. Do misijního působiště v Agua de Dios v Jižní Americe po náročné cestě dorazili 6. 8. 1894. Alois Variara, který přicestoval jako klerik, pokračoval zde ve studiích. Volný čas věnoval malomocným. Těch bylo 800 ze 2 000 pacientů nemocnice. Alois Variara ve „městě bolesti“ dokázal vytvořil z pacientů orchestr, pro některé malomocné prý zorganizoval hudební výuku i amatérské divadlo a také setkávání s náboženskou náplní k upevňování víry a vzájemného přátelství. Bogotský arcibiskup Herrera y Restropo mu 17. 4. 1898 udělil svátost kněžství.Otec Alois zdvojnásobil svou horlivost, jako zpovědník prý často zpovídal i více jak 4 hodiny denně a jako správný salesián se věnoval především mládeži. Také za účelem péče o malomocnou mládež založil v roce 1905 novou kongregaci Dcer nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie. Její řeholní pravidla dovolovala do noviciátu přijímat i dívky nakažené malomocenstvím. Právě to se setkalo s neporozuměním a kritikou od místních představených, kteří to považovali za vybočení ze salesiánského charismatu a stanovili pro něj jiné úkoly.
V Mosqueru se stal novicmistrem, později se stal správcem oratoria v Bogotě a pak duchovním správcem oratoria v Baranquillu a v Taribě. Je charakterizován jako velmi pokorný a poslušný kněz, který s klidem ustupoval, když jeho úmysly a iniciativy se nesetkaly s porozuměním u představených. Své odmítnuté snahy přinášel Ježíši jako oběť lásky.
Zemřel ve věku 48 let s pověstí svatosti a byl blahořečen 14. 4. 2002 papežem Janem Pavlem II.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Tryphon (století neznámé); Severus, ep. Ravennaten (po r. 342); Paulus, ep. Tricastinen (s. IV.); Brigida (asi 525); Ursus, presb. (před s. IX); Agrippanus (s. VII.); Sigisbertus, rex Austrasiæ III. (656); Raymundus, abbas (asi 1160); Ioannes, ep. Sancti Maclovii (1163); Reginaldus Aurelianensis♦ (1220); Viridiana♦ (1236/1242); Andreas de Comitibus Signi♦ (1302); Conorus O'Devany et Patricius O'Lougham♦ (1612); Henricus Morse (1645); Maria Anna Vaillot et XLVI soci♦ (1794); Barbara Ch'oe Yŏng-i (1840); Ioanna Francisca a Visitatione (Anna) Michelotti♦ (1888); Aloysius Variara, presbyter (1923)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský