Honorina
| 27. února, připomínka | |
| Postavení: | panna a mučednice |
| Úmrtí: | století neznámé |
| Patron: | veslařů, lodníků (na remorkérech), převozníků, zajatců a osvobozených vězňů; vzývána vězněnými osobami |
| Atributy: | palma, řetěz nebo okovy v ruce |
ŽIVOTOPIS
Podle tradičního podání Honorýna patřila ke galskému kmeni Calates z oblasti Pays de Caux* a byla galsko-římskou pannou. Území zabírá západní část departementu Seine-Maritime.Honorýna, psaná někdy jako Honorina z Graville*** nebo Onorina, je považována za jednu z prvních mučednic v Galii (dnešní Francii). Jako místo její smrti martyrologium uvádí „území Rouenu“ **.
Žila v době intenzivního pronásledování křesťanů během Diokleciánova pronásledování (284–305). Jako důvod její mučednické smrti z rukou pohanů je udáváno její zachování křesťanské víry. Více není spolehlivě známo kromě následné úcty po její smrti, k níž se uvádí, že její tělo bylo vhozeno do Seiny. Kde? To není jisté, tradice hovoří o více místech, např. o Tancarville. Její mrtvé tělo řeka donesla do mělkých míst u Graville (dnešní Graville-Sainte-Honorine, čtvrti města Le Havre).
Místní křesťané nalezené ostatky Honorýny pohřbili na úpatí blízkého útesu a mniši je později vyzvedli a v 5. století uložili do relikviáře v kostele, který k její cti postavili. V roce 876 pro ohrožení normanskou invazí mniši z toho kostela ostatky mučednice přenesli dál do vnitrozemí k soutoku Seiny s Oise, kde je umístili do kaple v jedné pevnosti. Tam v roce 1080 bylo benediktinskými mnichy založeno převorství Conflans. Jelikož hrad byl při obléhání 21. 6. 1082 zničen, byl o něco dále stavěn nový kostel zasvěcený sv. Honorýně, který byl v roce 1086 dokončen a ostatky sv. Honorýny byly do něho slavnostně přeneseny za přítomnosti pařížského biskupa a Anselma (pam. 21. 4.), opata Bec a zároveň pozdějšího arcibiskupa z Canterbury. Pod vlivem událostí spojených se zázraky u Honorýnina hrobu se místo stalo známé jako Conflans-Sainte-Honorine.
Později bylo k její cti založeno bratrstvo a také schváleny zvláštní odpustky spojené s jejím kultem. Patronkou lidí pracujících na řekách se stala v souvislosti s tím, že Conflans-Sainte-Honorine se stal přístavem pro remorkéry plující po řekách a kanálech severní Francie.
O Honorýně byl historikem zmíněn její velmi mimořádný vliv při propouštění vězňů, osvobozování z pout, a její oltáře byly proto ověšené množstvím řetězů a mučících nástrojů. Tímto je také osvětlen její další atribut.
POZNÁMKA
* K území Caux, uveděném většinou zkráceně, bývá vytvářen mylný dojem, že se může jednat o podhorskou oblast Caux, nad níž se tyčí vrchol Rochers de Naye ve Švýcarsku. Zde uváděná oblast se však řadí do historického území Normandie. Jedná se náhorní plošinu z jihu ohraničenou Seinou a ze západu i severu útesy Alabastrového pobřeží.**Rouen je severofrancouzské město v Normandii ležící 70 km východně od Le Havre a asi 110 km severozápadně od Paříže.
*** V Graville je opatství nacházející se ve městě Le Havre, stále se jedná o historické území Normandie patřící v širším smyslu slova do „Pařížské pánve“.
Na závěr doplnění k méně obvyklému jménu. Pochází údajně z latiny a znamená „vážená“. Onorina je zdrobnělinou jména Onorata.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Gregorius, abbas de Narek et doctor Eccl (asi 1005); Iulianus et Eunus (s. III.); Besas (s. III.); Honorina (století neznámé); Baldomerus (asi 660); Hippolytus, abbas in monte Iura (asi 770); Basilius et Procopius Decapolita (asi 741); Lucas, abbas Messanen (1149); Anna Line (1601); Marcus Barkworth et Rogerius Filcock♦ (1601); Gulielmus Richardson♦ (1603); Francisca Anna a Virgine Perdolente Cirer Carbonell♦ (1855); Gabriel a Virgine Perdolente (Franciscus); Possenti (1862); Maria a Iesu Deluil Martiny♦ (1884)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský