Basilius et Procopius Decapolita
27. února, připomínka | |
Postavení: | mniši |
Úmrtí: | asi 741 |
ŽIVOTOPIS
Římské martyrologium nám představuje tyto dva mnichy z Konstantinopole (dnes Istanbul v Turecku) za ikonoklastického pronásledování vyvolaného císařem Lvem III. Isauriánem vydáním ediktu zakazujícím kult posvátných obrazů. Bylo to v letech 726 až 730. Tato snaha o odstraňování všech náboženských obrazů, ikon i soch bývá také nazývána obrazoborectví a katolická církev se vyjadřovala proti takovému jednání. Mnozí z těch, kteří zůstávali věrni způsobu uctívání Boha a svatých za pomoci požehnaných obrazů se už v VIII. století stávali mučedníky.Někteří, i když nebyli zabiti přímo, museli snášet velmi mnoho utrpení. Týráním a dlouhým vězněním měla být také oslabena víra a úcta Basila a Prokopa Decapolity.
Basil pocházel ze šlechtické rodiny a Prokop, než se stal mnichem, byl vojákem. U obou vidíme jednotu v oddanosti Kristu a ke křesťanským zásadám týkajícím se jednoty. Protože v úctě k náboženským obrazům viděli způsob uctívání Boha a svatých, tak ho obhajovali i s určitým zapojením se do boje proti císařskému ediktu. Proto byli mučeni a více let strávili ve vězení, ale nikdy se své víry nezřekli. V roce 741, po smrti Lva III., prý byla oběma mnichům navrácená svoboda. Basil asi v důsledku hrubého zacházení ve vězení krátce na to zemřel. Prokop prý pokračoval v podávání svědectví podle evangelia až do své přirozené smrti.
Nejednotný pohled na vztah k sv. obrazům vedoucí ke sporům skončil až usnesením II. nicejského koncilu, který byl zároveň ekumenickým, v trvání od 24. 9. do 23. 10. 787 v městě Nikája (dnes Iznik v Turecku), kam ho svolala byzantská císařovna Irena. V ustanovení koncilu pak bylo, že kult posvátných obrazů je legitimní a v souladu s křesťanskou vírou.
Gregorius, abbas de Narek et doctor Eccl (asi 1005); Iulianus et Eunus (s. III.); Besas (s. III.); Honorina (století neznámé); Baldomerus (asi 660); Hippolytus, abbas in monte Iura (asi 770); Basilius et Procopius Decapolita (asi 741); Lucas, abbas Messanen (1149); Anna Line (1601); Marcus Barkworth et Rogerius Filcock♦ (1601); Gulielmus Richardson♦ (1603); Francisca Anna a Virgine Perdolente Cirer Carbonell♦ (1855); Gabriel a Virgine Perdolente (Franciscus); Possenti (1862); Maria a Iesu Deluil Martiny♦ (1884)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský