Lucas, abbas Messanen
| 27. února, připomínka | |
| Postavení: | opat |
| Úmrtí: | 1149 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se ve druhé polovině 11. století v Rossanu v italském regionu Kalábrie.Na Sicílii se stal basiliánským mnichem a králem Rogerem II. byl jmenován představeným (igumenem) kláštera Nejsvětějšího Spasitele v Messině. Vypravil se tam se 12 mnichy asi v roce 1131, kdy stavba kláštera ještě nebyla dokončena, takže se podílel na jeho založení. V roce 1134 byl ustanoven archimandritou. Jedná se o čestným titul pro kněze, který je představeným kláštera v křesťanské církvi východního (byzantského) ritu, a to na úrovni opata v latinském ritu. Král mu udělil i privilegia, aby jeho klášter nepodléhal žádné církevní ani světské autoritě mimo sicilského krále.
Zde je vhled do doby a situací, které ve 12. století panovaly. Duchovní stránka je v Lukášových životopisech přecházena jen slovy, že byl známý svou svatostí. Víme, že byl hodně svědomitý a všímavý a nechyběla mu snad ani horlivost, protože viděl duchovní i morální úpadek, do kterého se dostalo mnišství v jižní italské oblasti, a napsal tzv. „Typikon“, ve kterém mnichům připomněl pravidla života, která na sebe vzali nošením mnišského hábitu. Pro několik řeckých klášterů, které na něm závisely, do „Typikonu“ stanovil různé důležité zákony.
Zemřel v Messině 27. 2. 1149 a je někde uváděný jako Lukáš I., protože jeho nástupce měl také jméno Lukáš a byl tedy II.
Ostatky Lukáše I. byly uloženy do římského sarkofágu. Byly potom uloženy do kláštera Nejsvětějšího Spasitele v Messině. Ten se několikrát musel stěhovat a stěhovaly se i ostatky (v 16. stol., pak byl postaven jinde, kde byl r. 1908 zničen zemětřesením a pak znovu budován v Messině 1929–1964. V některé době byly dány do muzea v Messině.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Gregorius, abbas de Narek et doctor Eccl (asi 1005); Iulianus et Eunus (s. III.); Besas (s. III.); Honorina (století neznámé); Baldomerus (asi 660); Hippolytus, abbas in monte Iura (asi 770); Basilius et Procopius Decapolita (asi 741); Lucas, abbas Messanen (1149); Anna Line (1601); Marcus Barkworth et Rogerius Filcock♦ (1601); Gulielmus Richardson♦ (1603); Francisca Anna a Virgine Perdolente Cirer Carbonell♦ (1855); Gabriel a Virgine Perdolente (Franciscus); Possenti (1862); Maria a Iesu Deluil Martiny♦ (1884)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský