Marcus Barkworth et Rogerius Filcock
27. února, připomínka | |
Úmrtí: | 1601 |
ŽIVOTOPIS
Marek Barkworth se narodil kolem roku 1572 v Searby v Lincolnshire. Nějakou dobu studoval na Oxfordské univerzitě, ale v roce 1593 konvertoval. Do katolické církve ho ve francouzském městě Douai přijal vlámský jezuita o. Georg. Marek potom vstoupil do tamní koleje pro anglické kandidáty na kněžství s rozhodnutím vrátit se po vysvěcení jako misionář do své vlasti. Nejprve byl odtud v roce 1596 poslán do Říma kvůli vypuknutí moru a v prosinci téhož roku dál do koleje sv. Albana ve Valladolidu ve Španělsku. Traduje se, že v době tohoto cestování měl vidění sv. Benedikta z Nursie (pam 11. 7.), jež mu předpověděl mučednickou smrt v benediktinském hábitu.V první polovině roku 1599 byl vysvěcen na kněze. Při cestě do rodné Anglie ho doprovázel o. Tomáš Garnet a udělali zastávku v benediktinském klášteře Hyrache v Navaře. Zde se Marek stal benediktinským oblátem i s výsadou ke složení slibu pro případ smrti. Podle pozdějšího zjištění nosil pod hábitem z asketického důvodu vlasovou košili.
Při cestě do vlasti musel utíkat před hugenoty z La Rochelle, a když se přiblížil ke svému cíli, byl zatčen a pak uvězněn v Newgate. Po 6 měsících byl převezen do věznice v Bridewellu. Tam si hrdinně počínal během výslechů a po formálním rozsudku skončil v podzemním vězení pro odsouzené v Newgate. Navzdory všemu ho neopouštěla jistá životní radost. V tomto vězení se také setkal se spolustudentem z Valladolidu, který se stal jezuitou, a oba byli stejnými odsouzenci ke kruté smrti.
Na popravišti o. Marek k davu prý řekl: „Přišel jsem sem zemřít jako katolický kněz a benediktinský řeholník. Příslušník k řádu, skrze který byla Anglie obrácena.“
Marek Barkworth byl blahořečený 15. 12. 1929 papežem Piem XI.
Rogerius Filcock Narodil se v roce 1569 v Sandwichi v Kentu v jihovýchodní Anglii. Později se připravoval na kněžství v Remeši a ve Valladolidu, kde studoval s Markem Barkworthem, s budoucím spolumučedníkem. V roce 1597 přijal kněžské svěcení a o tři roky později vstoupil k jezuitům.
Pastorační službu měl snad začínat ve Flandrech, kde by také absolvoval noviciát TJ. Na lodi plul ke Calais ve Francii, když je přepadla posádka nizozemské lodě. Někteří cestující prý skákali z lodi, ale Filcock byl zajat. Přesto se mu podařilo uprchnout a začátkem roku 1598 se dostat na pobřeží Kentu. Zde pod pseudonymem Arthur začal vykonávat kněžskou službu. V roce 1600 byl Jindřichem Garnetem přijat do jezuitského noviciátu. Než mohl na noviciát vycestovat do Flander, byl zatčen, protože ho prý udal jeden bývalý spolužák. Byl uvězněn v londýské Newgate. Před vyhlášením rozsudku soudce nařídil porotě, aby obžalovaného prohlásila vinným za velezradu. Před popravou se setkal také s Markem Barkworthem, s nímž v podzemí čekal na popravu v Tyburnu, kde to byla od roku 1595 první poprava tří katolíků.
Rogerius Filcock byl blahořečený 22. 11. 1987 papežem Janem Pavlem II.
Gregorius, abbas de Narek et doctor Eccl (asi 1005); Iulianus et Eunus (s. III.); Besas (s. III.); Honorina (století neznámé); Baldomerus (asi 660); Hippolytus, abbas in monte Iura (asi 770); Basilius et Procopius Decapolita (asi 741); Lucas, abbas Messanen (1149); Anna Line (1601); Marcus Barkworth et Rogerius Filcock♦ (1601); Gulielmus Richardson♦ (1603); Francisca Anna a Virgine Perdolente Cirer Carbonell♦ (1855); Gabriel a Virgine Perdolente (Franciscus); Possenti (1862); Maria a Iesu Deluil Martiny♦ (1884)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský