Marcus Barkworth et Rogerius Filcock
| 27. února, připomínka | |
| Úmrtí: | 1601 |
ŽIVOTOPIS
Marek Barkworth se narodil kolem roku 1572 v Searby v Lincolnshire. Nějakou dobu studoval na Oxfordské univerzitě, ale v roce 1593 konvertoval. Do katolické církve ho ve francouzském městě Douai přijal vlámský jezuita o. Georg. Marek potom vstoupil do tamní koleje pro anglické kandidáty na kněžství s rozhodnutím vrátit se po vysvěcení jako misionář do své vlasti. Nejprve byl odtud v roce 1596 poslán do Říma kvůli vypuknutí moru a v prosinci téhož roku dál do koleje sv. Albana ve Valladolidu ve Španělsku. Traduje se, že v době tohoto cestování měl vidění sv. Benedikta z Nursie (pam 11. 7.), jež mu předpověděl mučednickou smrt v benediktinském hábitu.V první polovině roku 1599 byl vysvěcen na kněze. Při cestě do rodné Anglie ho doprovázel o. Tomáš Garnet a udělali zastávku v benediktinském klášteře Hyrache v Navaře. Zde se Marek stal benediktinským oblátem i s výsadou ke složení slibu pro případ smrti. Podle pozdějšího zjištění nosil pod hábitem z asketického důvodu vlasovou košili.
Při cestě do vlasti musel utíkat před hugenoty z La Rochelle, a když se přiblížil ke svému cíli, byl zatčen a pak uvězněn v Newgate. Po 6 měsících byl převezen do věznice v Bridewellu. Tam si hrdinně počínal během výslechů a po formálním rozsudku skončil v podzemním vězení pro odsouzené v Newgate. Navzdory všemu ho neopouštěla jistá životní radost. V tomto vězení se také setkal se spolustudentem z Valladolidu, který se stal jezuitou, a oba byli stejnými odsouzenci ke kruté smrti.
Na popravišti o. Marek k davu prý řekl: „Přišel jsem sem zemřít jako katolický kněz a benediktinský řeholník. Příslušník k řádu, skrze který byla Anglie obrácena.“
Marek Barkworth byl blahořečený 15. 12. 1929 papežem Piem XI.
Rogerius Filcock Narodil se v roce 1569 v Sandwichi v Kentu v jihovýchodní Anglii. Později se připravoval na kněžství v Remeši a ve Valladolidu, kde studoval s Markem Barkworthem, s budoucím spolumučedníkem. V roce 1597 přijal kněžské svěcení a o tři roky později vstoupil k jezuitům.
Pastorační službu měl snad začínat ve Flandrech, kde by také absolvoval noviciát TJ. Na lodi plul ke Calais ve Francii, když je přepadla posádka nizozemské lodě. Někteří cestující prý skákali z lodi, ale Filcock byl zajat. Přesto se mu podařilo uprchnout a začátkem roku 1598 se dostat na pobřeží Kentu. Zde pod pseudonymem Arthur začal vykonávat kněžskou službu. V roce 1600 byl Jindřichem Garnetem přijat do jezuitského noviciátu. Než mohl na noviciát vycestovat do Flander, byl zatčen, protože ho prý udal jeden bývalý spolužák. Byl uvězněn v londýské Newgate. Před vyhlášením rozsudku soudce nařídil porotě, aby obžalovaného prohlásila vinným za velezradu. Před popravou se setkal také s Markem Barkworthem, s nímž v podzemí čekal na popravu v Tyburnu, kde to byla od roku 1595 první poprava tří katolíků.
Rogerius Filcock byl blahořečený 22. 11. 1987 papežem Janem Pavlem II.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Gregorius, abbas de Narek et doctor Eccl (asi 1005); Iulianus et Eunus (s. III.); Besas (s. III.); Honorina (století neznámé); Baldomerus (asi 660); Hippolytus, abbas in monte Iura (asi 770); Basilius et Procopius Decapolita (asi 741); Lucas, abbas Messanen (1149); Pietas Crucis Ortiz Real♦ (1916); Marcus Barkworth et Rogerius Filcock♦ (1601); Gulielmus Richardson♦ (1603); Francisca Anna a Virgine Perdolente ♦ (1855); Gabriel a Virgine Perdolente (Franciscus) Possenti (1862); Maria a Iesu Deluil Martiny (1884); Maria a Caritate Spiritus Sancti (Carolina) Brader♦, virgo (1884)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský