Cyriacus M. Sancha
25. února, připomínka | |
Postavení: | arcibiskup |
Úmrtí: | 1909 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se dne 18. 6. 1833 v Quintana del Pidio v provincii Burgos ve Španělsku do rolnické rodiny.V roce 1852 nastoupil do semináře v Osma. Dne 27. 2. 1858 byl vysvěcen na kněze a pak působil v Burgo de Osma. V roce 1862 odcestoval do Santiaga na Kubu, kde se věnoval zvláště opuštěným dětem a byl přezdíván „otec chudých“. Za účelem péče o postižené sirotky a bezdomovce dal v roce 1869 základ Kongregaci „Sestry chudých a postižených dětí“, která byla později přejmenována na Kongregaci Milosrdných sester či „Sestry lásky kardinála Sancha“. Při změně poměrů za svou loajalitu, věrnost s obhajováním svobody církve, zažil v Santiagu na Kubě pronásledování a trpěl měsíce ve vězení.
Poté co žil už v Madridu, byl v roce 1876 jmenován pomocným biskupem Toleda a biskupské svěcení přijal 13. 3. 1876. V této diecézi založit několik řeholních kongregací a v Tiñosillos (dnes Alloz) první trapistický klášter pro ženy ve Španělsku. Také připravil vznik nové diecéze Madrid-Alcalá. Do ní pak byl poslán jako biskup a v roce 1888 svolal první National Catholic kongres. Papež Lev XIII. ho 10. 10. 1892 jmenoval arcibiskupem Valencie. Ve všech diecézích osvědčil svou lásku, vynikal prostotou a zasazoval se za dobrou formaci kněží. Je uváděný také jako kardinál a primas Španělska.
Zemřel v Toledu 25. 2. 1909. Blahořečený byl 18. 10. 2009 v Toledu za předsednictví prefekta Kongregace pro svatořečení arcibiskupa Angela Amata, který vyhlášení provedl jménem papeže Benedikta XVI. Ve slavnostní homilii o tomto blahoslaveném řekl, že se vyznačoval prosazováním lidské a křesťanské důstojnosti proti utlačovatelům, zakládáním večerních škol pro vzdělávání chudých a navštěvováním jejich čtvrtí. Usiloval i o trvalé vzdělávání kněží. Dále v homilii připomenul jeho přesvědčení, že poslání katolického kněze nespočívá jen v posvěcení sebe sama, ale také v přijetí závazku být světlem světa, spásou země a strážcem dobrého učení. K dosažení tohoto potřebuje kněz hlubokou duchovní a kulturní formaci.
Walburgis (779); Nestor, ep. Magyden (asi 250); Cæsarius, medikus (369); Aldetrudis (696); Gerlandus, ep. Agrigentin (1101); Robertus de Arbrisello♦ (1116); Avertanus♦ (asi 1386); Sebastianus Aparicio♦ (1600); Dominicus Lentini♦ (1828); Maria Adeodata (Maria Teresia); Pisani♦ (1855); Francisca Anna a Virgine Perdolente ♦ (1855); Cyriacus M. Sancha♦ (1909 ); Toribie González (1928); Maria Ludovica de Angelis♦ (1962); Regina María Vattalil ♦ (1995)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský