Toribie González
| 25. února, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1928 |
| Patron: | imigrantů |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Mexika, kde se narodil na začátku 20. století. Od dětství tíhl ke Kristu a stal se knězem žijícím z eucharistie a pro ni. Nebyl nikdy v popředí a působil v místech, o která druzí nestáli. Nevyhnul se politické situaci, která v červenci 1926 nabyla formy občanské války. V kostelích přestaly veřejné bohoslužby a začalo pronásledování katolického duchovenstva, které trvalo do roku 1929. Mexičtí laici organizovali skupiny Ligy na obranu náboženské svobody a vzniklo bojové „Hnutí Cristero“, ale bez podpory duchovních. Ti dávali přednost jen mírovým postupům a za to se někdy ocitli ve dvojím ohni. Generál Calle na ně zavedl hon. Toribio zůstal zcela oddaný práci pro Krista, který přijal i jeho nabídku.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
OPĚTOVANÁ EUCHARISTICKÁ LÁSKA – CESTA K MÍRUNarodil se 16. 4. 1900 v Santa Ana de Guadalupe, patřící do farnosti Jalostotitlán ve státu Jaliscu v Mexiku. Přes počáteční nesouhlas rodičů nakonec začal menší přípravný seminář již ve 13 letech. Pozoruhodná je jeho každodenní modlitba, která vykresluje jeho životní touhu a můžeme v ní vidět „základy na skále“. Zní: „ Pane, nenech mě ani jediný den mého života beze mše svaté, bez toho, abych tě objal ve svatém přijímání“.
V roce 1920 přestoupil do Diecézního semináře v Guadalajaře a 23. 12. ve věku 22 let byl po udělené dispensi vysvěcen na kněze. Při svém kněžském působení považoval za mimořádně důležité katecheze mezi chudými. Častým stěžejním tématem v jeho promluvách bylo ústřední postavení eucharistie v křesťanském životě. Téma vhodné nejen k rozjímání, ale i jako důvod k častému duchovnímu přijímání.
Při svém kněžském působení postupně vystřídal v rodném státě Jalisco města Sayula, Tuxpan, Yahualica a Cuquío, v němž ho v listopadu 1926 zastihla rychle postupující vlna pronásledování kněží jako antiklerikální modernismus.
Toribio Romo, pokud chtěl Pánu a jeho lidu dál sloužit, nezbylo než odejít do ústraní. Vystřídal údajně více míst svého pobytu a v osadě poblíž Tequily, která byla posledním místem jeho působení, se setkal i s rodným bratrem Romanem a sestrou Marií. Místo se nazývalo Aguascalientes a Toribio z něj udělal v jistém smyslu útočiště a centrum apoštolátu a chtěl aktualizovat farní knihy. Z pátka na sobotu 25. února 1928 ještě pilně pracoval. Přitom chtěl velmi brzy slavit mši svatou, ale pro velkou únavu nad ránem usnul. S přiblížením se páté hodiny vešla do místnosti skupina agrárníků a vojáků, z nichž jeden označil o. Toribia za kněze a vyzval ostatní k jeho zabití. S probuzením se o. Torbio zvedl a již zraněný jen udělal pár kroků a dostal smrtící kulku do zad.
Už ve svých dřívějších modlitbách v souvislosti se svatým přijímáním Toribio k Pánu vyslovil otázku, zda i On přijme jeho krev, kterou mu obětuje za pokoj církve? A stalo se.
Pohřeb otce Toribia, kterého předtím nepřátelé vystavili k potupě, se prý podobal slavnosti a u jeho hrobu se začaly brzy dít zázraky. Týkaly se snad nejvíce imigrantů legálních i nelegálních žádajících z nouze o jeho pomoc, ale i nemocných rakovinou a žen toužících zatím neúspěšně po dítěti.
Blahořečený byl papežem Janem Pavlem II. 22. 11. 1992 a jím také kanonizován 21. 5. 2000. Jeho ostatky byly uloženy v chrámu Santa Ana de Guadalupe v Jalisco.
Nikdo prý nedokáže vysvětlit popularitu, které se tomuto pokornému mladému knězi dostalo. Nehledají však za vzájemnou láskou Toribia s eucharistickým Ježíšem, která dává pokoj a zdraví duším i tělu.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Při hledání smyslu života obrátím pozornost i k této lásce, abych poznal, proč Ježíš o sobě řekl: „Já jsem cesta, pravda a život“ (Jan 14,6).
Všemohoucí a věčný Bože, Ty jsi dal svatému Toribiovi Romovi touhu po denním eucharistickém spojení a odhodlání prolil svou krev za víru a pokoj. Na jeho přímluvu nám dej snášet své těžkosti skrze Tvou lásku a statečně kráčet k Tobě, který jsi zdrojem veškerého života. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Walburgis (779); Nestor, ep. Magyden (asi 250); Cæsarius, medikus (369); Aldetrudis (696); Gerlandus, ep. Agrigentin (1101); Robertus de Arbrisello♦ (1116); Avertanus♦ (asi 1386); Sebastianus Aparicio♦ (1600); Dominicus Lentini♦ (1828); Maria Adeodata (Maria Teresia); Pisani♦ (1855); Francisca Anna a Virgine Perdolente ♦ (1855); Cyriacus M. Sancha♦ (1909 ); Toribie González (1928); Maria Ludovica de Angelis♦ (1962); Regina María Vattalil ♦ (1995)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský