Maria Carmen Rendiles Martínez
| 9. května, připomínka | |
| Postavení: | řeholnice a zakladatelka Služebnic Ježíše z Caracasu |
| Úmrtí: | 1977 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 11. 8. 1903 v Caracasu ve Venezuele bez levé paže. Byla třetí ze sedmi dětí Ramira Antonia Rendilese a Any Antonie Martínez. První příjmení dostala po otci a druhé po matce. Marie Carmen je její pozdější řeholní jméno.Při sv. křtu 24. 9. 1903 dostala jméno Elena. Druhou svátost, biřmování, přijala 28. 10. 1905 a u prvního svaté přijímání byla 11. 3. 1911. Toto ale nebyla všechna významná data této dívky odkázané na protézu levé paže. Vyrůstala v rodině, ve které se každý večer modlili společně sv. růženec.
V roce 1918 pocítila své povolání k řeholnímu životu. V jejím životopise uváděném v Dikasterium pro kauzy svatých je psáno, že prožívala nenasytnou žízeň po Kristu a touhu po dokonalosti, kterou si vysvětlovala jako zvláštní ztotožnění se s Ním při jeho následování. K jejím oblíbeným osobám patřili chudí, nemocní a kněží, protože v nich vnímala Kristovu tvář. Už v dětství se naučila vypořádávat se se svou protézou, ale při návštěvě několika klášterů byla protéza jistou překážkou.
V prosinci 1926 ji oslovil příjezd řeholnic z Francie z tam vzniklé kongregace Služebnic Ježíše v Nejsvětější Svátosti. Elena se pak ve věku 24 let rozhodla připojit se k jejich kongregaci a po podání žádosti byla u nich v Caracasu přijata. Prošla přípravou a noviciátem a 8. 9. 1929 složila první řeholní sliby a na den o tři roky později sliby věčné. V roce 1945 byla jmenována představenou domů francouzské kongregace ve Venezuele a o dva roky později se stala představenou mateřského domu.
Poslání Matky Carmen bylo vždy zaměřeno na úctu k eucharistii a podporu apoštolátu kněží modlitbou i spoluprací s nimi. Pro zachování původního charisma jako představená venezuelské a kolumbijské provincie Sester Služebnic Ježíše Nejsvětější svátosti požádala 25. 3. 1965 o oddělení od francouzské větve a vytvoření nové kongregace s názvem „Služebnice Ježíše z Caracasu“.
Dne 14. 8. 1969 obdržela diecézní schválení i podporu kardinála arcibiskupa z Caracasu.
Zemřela v 73 letech v souvislosti s virózním onemocněním 9. 5. 1977 v Caracasu.
Blahořečená byla 16. 6. 2018 v Caracasu. Kardinál Angelo Amato, který zde mluvil za papeže Františka, vyzdvihl její pevnou a neotřesitelnou víru pociťovanou od dětství, která zůstala neúnavnou průvodkyní jejího života. V homilii také řekl: „Bůh v ní přebýval a ona s láskou a svobodou poslouchala Jeho vůli. Po celý život usilovala o to, aby se stala svatou. Slova: ‚Chci být svatou‘ často opakovala.“
Svatořečená byla 19. 10. 2025 papežem Lvem XIV. na náměstí svatého Petra ve Vatikánu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Hermas (asi s. I.); Isaias, propheta (s. VIII. před n.l.); Pachomius, abbas in Thebaide (347/348); Beatus, eremita (asi s. VII.); Maria Teresia a Iesu /Carolina/; Gerhardinger♦ (1879); martyres in Perside CCCX (ca. s. IV); Dionysius, ep. Viennen¨. (s. IV); Geruntius, ep. Ficulen. (ca. 501); Fortis Gabrielli♦ (1040); Thomas Pickering♦ (1679); Benincasa de Monte Politiano, religiosus (1426); Stephanus Grelewski♦ (1941); Maria Carmen Rendiles Martínez (1977)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský