Maria de la Concepción Loreto Antonia Cabrera Arias
| 3. března, připomínka | |
| Úmrtí: | 1937 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 8. 12. 1862 v San Luis Potosí v Mexiku. Byla 7. ze 12 dětí Octaviana Cabrery Lacavexe a Clary Arias Rivery. O svých desátých narozeninách poprvé přijala Pána Ježíše v eucharistii, a to byl pro ni nejúžasnější dar. Téměř každý den se potom účastnila mše svaté. Stále více toužila po tichu a kontemplativní modlitbě. Zároveň nepřestávala být velmi pečlivá ve svých domácích povinnostech.Onemocnění v útlém věku v ní zanechalo určité následky, a proto její tělo zůstávalo křehké a špatně se vyrovnávalo s jejím růstem. Lékař jí předepsal hiporehabilitaci (jízdy na koňském hřbetu) na venkově a z Conchity se stala výborná jezdkyně, kterou však vždy doprovázel její otec nebo některý z bratrů.
Jako teenagerka upoutávala pozornost mužů i guvernéra státu Mexico City, protože rodina ji brala na společenské večírky. Při jedné příležitosti jí v lednu 1879 vyznal lásku František Armida, kterého znala už z jízd na koni. Po dobu 9 let udržovali spolu známost, než se 8. 11. 1884 vzali. Conchita, coby nevěsta věřila, že děti přijdou automaticky. Celkem měli spolu 9 dětí. Prvorozený František se narodil 28. 9. 1885. Z dalších chlapců dva zemřeli jako děti jeden na tyfus, druhý při nehodě. Další zemřel na tyfus v 18 letech. Ostatní, kromě Manuela a nejstarší dcery, se oženili. Manžel Conchity zemřel v roce 1901.
Conchita se snažila každý večer navštěvovat kostel a před svatostánkem se modlila za svou rodinu. V roce 1889 se zúčastnila duchovních cvičení. Při nich se musela často vracet domů, aby se starala o děti.
V modlitbě prosila Boha o odpověď, jak má co dělat, aby naplnila jeho vůli. Pak jasně vnímala slova: „Tvým posláním bude zachraňovat duše.“ Dostatečně tomu nerozuměla, ale její „srdce přitom hořelo.“
Po nějaké době, asi 10 let od svatby, Conchita začala své apoštolské poslání organizováním „Díla kříže“ s pozdějším pokračováním založením několika kongregací.
Již dříve, když si uvědomila potřebu duchovního vůdce, zvolila si za něj kněze Alberta Mira (z TJ) a také někdy potom vstoupila do třetího františkánského řádu. V souvislosti s touhou mít na svém těle vyjádření, kterému Pánu patří, si na svou hruď vyryla jako (na způsob drsnějšího tetování) znak Ježíšova jména o jeho svátku v roce 1894 s dovolením svého vůdce. Vnitřní síla ji prý přitom srazila k zemi a ona s obdržením monogramu začala střelnou modlitbu: „Ježíši, Spasiteli lidstva, zachraň je! Zachraň je!“ V jezuitském kostele San Luis potom při modlitbě uviděla velké světlo, z něhož s roztaženými křídly jako ke vzlétnutí viděla holubici a pod ní velký kříž, na kterém se objevilo srdce korunované trny. Ve výkladu k tomuto vidění později řekla, že světlo představuje Otce, srdce Ježíše a holubice Ducha svatého. Kříž že představoval lidskou realitu, kterou přítomnost Trojice doprovází v utrpení a zachraňuje pro lásku. Její duchovní vůdce jí odpověděl: „Apoštolátem kříže zachráníš mnoho duší.“ Její vidění pak bylo ztvárněno na svátek Nalezení (dnes Povýšení) svatého Kříže.
Její nejvýznamnější mystický prožitek, při kterém došlo ke zvláštnímu sjednocení se s Pánem Ježíšem, ona nazvala „mystickým vtělením“. Je uváděn den 25. 3. 1906. Bylo to již v průběhu jejího zakládání „DÍLA KŘÍŽE“, ve kterém je zahrnuto patero zakládání, a to: 3. 5. 1895 Apoštolát kříže (laické); v roce 1897 kongregace sester od Kříže Nejsvětějšího Srdce Ježíšova; v roce 1909 Aliance lásky se Srdcem Ježíšovým (laické); v roce 1912 Apoštolská liga a v roce 1914 Kongregace misionářů Ducha svatého. Jak velká byla její duchovní aktivita, můžeme usuzovat i ze skutečnosti, že po sobě zanechala 65 000 ručně psaných stránek s tématem mystických meditací.
V roce 1913 na pozvání arcibiskupa vykonala v jeho doprovodu pouť do Svaté země, na kterou vzala své dvě děti. Dokončení poutě pak bylo v Římě, kde Mons. Ibarra ji 17. 11.1913 dovedl k osobní audienci u papeže Pia X. Od něj dostala zvláštní požehnání pro Díla kříže i pro její rodinu.
V závěru života, kdy ji koncem roku opustily fyzické síly, zůstala odkázána na lůžko a onemocněla bronchopneumonií. Sice se prý uzdravila, ale na srdci zůstalo trvalé poškození. Zemřela 3. 3. 1937 obklopena svými blízkými. Pohřbena byla v kapli na Španělském hřbitově v Mexico City. A její přenesení do kostela generálního domu Misionářek Ducha svatého se uskutečnilo v roce 1973.
Papež František po jejím blahořečení slaveném 4. 5. 2019 řekl: „Dílo této ženy bylo znamením, že Duch svatý v církvi vždy působil, aby povýšil i laičky, aby mohly být zdrojem milosti pro veškerý Boží lid.“
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Cunegundis, imperatrix (1033 / 1039); Marinus et Asterius (asi 260); Emetherius et Cheledonius (asi s. IV.); Cleonicus et Eutropius (s. IV.); Titianus, ep. Brixien (asi 526); Winwalœus (533); Arthellais (asi 570); Anselmus, abbas (803); Fridericus♦, abbas in Frisia (1175); Petrus Geremia♦ (1452); Iacobinus de´Canepacci♦ (1508); Liberatus Weiss, Samuel Marzorati et Michael Pio (Fasolus) da Zerbo♦ (1716); Petrus Renatus Rogue♦ (1796); Teresia Eustochius (Ignatia); Verzeri (1852); Innocentius de Berzo (Ioannes) Scalvinoni♦ (1890); Maria de la Concepción Loreto Antonia Cabrera Arias♦ (1937); Catharina Drexel (1955)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský