Světci k nám hovoří...


sv. Hilarius

Hilarius, Pp

28. února, připomínka
Postavení:papež
Úmrtí:468

ŽIVOTOPIS

Byl arcijáhnem a 19. 11. 461 zvolen římským biskupem. Urovnával spory, vystupoval proti soudobým bludařům, opravoval a zveleboval chrámy, vydal synodální zákon. Byl horlivý, neohrožený a zbožný.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

VŠE PRO ZÍSKÁNÍ DUŠÍ

Pocházel z Gagliari na Sardinii a byl synem Kryšpína. Stal se jáhnem a patřil k vyslancům papeže Lva I., poslaným na efesskou synodu. Věroučný předmět, který měl být projednáván, byl jasný a zřejmý natolik, že synody nemělo být zapotřebí. Svolání sněmu vymohli na císaři přátelé Eutychovi. Tento smutně pověstný sněm 8. 8. r. 449 zahájil alexandrijský patriarcha Dioskur, který měl k dispozici vojsko a plno mnichů vášnivě zaujatých proti patriarchovi konstantinopolskému. Místo vážného jednání začal nátlak na odsouzení patriarchy Flaviána, biskupa Eusebia i římského papeže Lva. Nastala bitka, při které se Hilariovi podařilo uniknout a skrýt se v hrobce sv. Jana evangelisty. Do Říma se pak prý dostal až po velkých útrapách s riskováním života.

V roce 461 se stal papežem a hned začal urovnávat spory mezi biskupy galskými a španělskými, z nichž někteří měli snahu rozšiřovat svou pravomoc na úkor jiných. Hilarius biskupům psal, že Pán od naší statečnosti očekává zisk duší, nikoliv rozšiřování panství, tedy vlastní moci. I nás by měla připomínka oslovit, že ne větším ovládáním okolí, ale především větší službou můžeme druhé pro Krista získat.

Za Hilaria se císařský úředník Filoteus pokoušel uvést do Říma Macedoniány a další nekatolické sekty. Přestože byl Filoteus oblíbencem císaře, Hilarius se proti tomu důrazně postavil. Když sám císař Anthemius chtěl vejít do svatopetrského chrámu, papež mu u dveří zastoupil cestu a jeho uvítací řečí byl požadavek, aby císař odpřisáhl, že jeho lidé nebudou smět podporovat sektářské snahy. Doprovod jen žasl nad papežskou smělostí, ale císař se podrobil a přísahal.

Hilariova doba byla také nazvána dobou obnovy po vydrancování od Gotů a Vandalů. Hilarius poskytoval výnos papežských pozemků, ke kterému přibývaly jak dary senátorských rodin, tak i císařského dvora, na opravu a výzdobu chrámů. Vedle výzdoby chrámů, z nichž zvláštního významu nabyla lateránská kaple, záleželo papeži na oživení římských poutí. Laterán a kostel P. Marie Větší učinil středisky a východisky těchto poutí.

Z dalších Hilariových činů zasluhuje snad pozornost synodální zákon z 19. 11. 465. Zakazuje světit k duchovním úřadům muže, kteří se ženili s ženami, které pozbyly panenství, dvakrát ženaté, nevzdělané, zmrzačené a ty, kteří byli podrobeni církevnímu pokání. Biskupům zakázal označovat si nástupce. Matematik Viktor Akvitanský dostal od Hilaria za úkol vypočítání přesného data Velikonoc, a tak byla ukončena nesrovnalost Východu a Západu v této otázce. Hilarius vedl Církev 6 let, 3 měsíce a 10 dní. Zemřel 29. února a byl pohřben u sv. Vavřince za hradbami.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Stanovím si skutek činorodé víry a lásky, který dnes vykonám.

Všemohoucí, věčný Bože, Tys postavil svatého Hilaria do čela své církve, aby jí sloužil slovem i příkladem; na jeho přímluvu chraň všechny pastýře svého lidu i společenství věřících svěřené jejich péči a veď je cestou k věčné spáse. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

POZNÁMKA

V přestupném roce je této připomínce dávána přednost 29. 2.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Romanus, abbas in monte Iura (463); Hilarius, Pp (468); Daniel Brottier (1936); martyres Alexandri (262); Marana et Cyra (s. V.); Oswaldus, ep. Vigornien (992); Antonia de Florentia (1472); Timotheus Trojanowski (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.