Petrus Renatus Rogue
| 3. března, připomínka | |
| Úmrtí: | 1796 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 11. 6. 1758 ve Vannes ve starobylém městě Bretafia Franca v dnešním francouzském departementu ležícím v regionu Bretaň. Petrovi rodiče Klaudius Rogue a Františka Loisea ho dali pokřtít den po narození. V jeho třech letech mu otec předčasně zemřel a matka později Petra dala do jezuitské školy St Ives. Zde se pak zapojil do mariánské Kongregace pro vysoké školy, začal růst v oddanosti Panně Marii a směřovat ke kněžství.Ve věku osmnácti let nastoupil do kněžského semináře vedeného vincenciány ve Vannes. Kněžské svěcení přijal 21. 9. 1782. Biskup ho potom jmenoval kaplanem exercičního domu pro ženy. Byl také profesorem teologie na semináři ve Vannes, kde později své bratry povzbuzoval k věrnosti papeži.
V roce 1789 vypukla Velké francouzská revoluce. Revolucionáři vytvořené ústavodárné shromáždění znárodnilo církevní majetek a pro kněze vyhlásilo 12. 7. 1790 občanskou ústavu. Podle ní měli být voleni lidem a místo papeži podléhat jen jejich zřízení. Stanovili jim za povinnost skládat na ni přísahu věrnosti státu. Z důvodu ochrany víry papež Pius VI. v dubnu 1791 varoval věřící, prohlásil lidové volby kněží za neplatné a těm, kdo složili přísahu věrnosti státu, zakázal výkon kněžské služby. Kdo z kněží neposlechl revolucionáře, tomu hrozila smrt. V srpnu 1792 měli kněží, kteří dosud nesložili přísahu, opustit zemi. Otec Petr Rogue zvolil druhou možnost stáhnout se do úkrytu a sloužit věřícím v utajení. Musel se jinak oblékat a měnit adresy. Zároveň navštěvoval nemocné a povzbuzoval slabé. S velkou odvahou vstupoval i do věznic, aby posiloval vězně a uděloval jim svátosti.
V roce 1795 v předvečer Vánoc byl volán k umírajícímu člověku. Proto nesl eucharistii a počítal s udělováním viatika. Před domem nemocné osoby byl zatčen. Byl prý převezen k soudu, který se skládal z některých jeho bývalých kolegů. Ti mu prý marně nabízeli příležitost utéci a schovat se. Zůstal vězněn v chladné věži bez jediné stížnosti na rtech až do 3.3., kdy z rozhodnutí soudu se ve tři hodiny odpoledne konala jeho poprava gilotinou. Bylo to v místech blízko jeho zasvěcení se Bohu. Se svázanýma rukama za zády vyslovil poslední větu: "Do tvých rukou, Pane, poroučím svého ducha".
Dostal přezdívku "Mučedník eucharistie a lásky". Blahořečený byl 10. 5. 1934 papežem Piem XI.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Cunegundis, imperatrix (1033 / 1039); Marinus et Asterius (asi 260); Emetherius et Cheledonius (asi s. IV.); Cleonicus et Eutropius (s. IV.); Titianus, ep. Brixien (asi 526); Winwalœus (533); Arthellais (asi 570); Anselmus, abbas (803); Fridericus♦, abbas in Frisia (1175); Petrus Geremia♦ (1452); Iacobinus de´Canepacci♦ (1508); Liberatus Weiss, Samuel Marzorati et Michael Pio (Fasolus) da Zerbo♦ (1716); Petrus Renatus Rogue♦ (1796); Teresia Eustochius (Ignatia); Verzeri (1852); Innocentius de Berzo (Ioannes) Scalvinoni♦ (1890); Maria de la Concepción Loreto Antonia Cabrera Arias♦ (1937); Catharina Drexel (1955)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský