Gregorius Pp II.
| 11. února, připomínka | |
| Postavení: | papež |
| Úmrtí: | 731 |
ŽIVOTOPIS
Od mládí byl k duchovnímu stavu vychováván v lateránské pěvecké škole. Papežem Sergiem byl jako podjáhen jmenován sacellariem (pověřeným určitou správou pokladny) a papežským bibliotekářem. Po vysvěcení na jáhna doprovázel papeže Konstantina do Konstantinopole k císaři a tam získal při jednání o kánony trullanské mimořádný věhlas.Po Konstantinovi se za měsíc a 10 dnů stal papežem, který po sedmi řeckých a syrských papežích byl opět rodilý Říman. Bylo to 19. 5. 715. Řehoř II. byl obezřetný, rázný, myslel na budoucnost a vyznačoval se velkým rozhledem.
Má značné zásluhy na pokřesťanštění germánských kmenů na území dnešního Německa, kam vyslal duchovenstvo uspořádat církevní organizaci a po třech letech pověřil Bonifáce velmi potřebnou misijní činností. Dík vztahu papeže s Bonifácem i v budoucnu byly udržovány dobré vztahy z tohoto území k papeži.
Nemalé starosti působilo Řehoři II. počínání konstantinopolského císaře Lva III. Isaurského, ze kterého se stal pronásledovatel svatých obrazů a ničitel výtvarného umění v chrámech. Obrazy měly sloužit zejména nevzdělaným lidem místo knih. Ti, kteří obrazy napadali, se hájili tvrzením, že nebeských věcí nelze pozemským uměním vystihnout a že prostý lid uctívá obrazy modlářsky. Císař, který kdysi býval obchodníkem s dobytkem a pak surovým vojákem, se snadno nechal přemluvit k ničitelskému dílu a boj proti obrazům se mu jevil vítanou příležitostí pro upevnění jednoty říšské a pro sblížení s rostoucí mohamedánskou velmocí. Biskupové, kteří povstali proti císařskému rozkazu, byli císařem sesazováni. Papež se jich zastával a způsobil si ve vztazích s mstivým císařem nejednu nepříjemnost. Mimo jiné mu psal: "Tak jako papež nemá dohlédacího práva nad císařským palácem a nad udělováním světských úřadů, tak také císař nemá dohlédacího práva nad církví a nad udělováním církevních úřadů. Každý ať zůstane u povolání, do kterého byl ustanoven od Boha." Císař na jeho slova nedbal a chtěl se ho dokonce zmocnit vojenskou silou, ale neuspěl. K boji proti obrazům brzy přibyl i boj proti úctě svatých vůbec a nakonec se obrazoborci vrhli na ničení klášterů.
Ze sporu mezi papežem a císařem se rozhodl těžit langobardský král Luitprand, který dobyl Ravenny a táhl na Řím. Jen úpěnlivé papežovy dopisy a státnické umění poslů přiměly Luitpranda, že ustoupil od svého úmyslu a daroval ještě papeži město Sutri. Papež diplomacií získal Benátčany a dostal Langobardy z Ravenny. Král si to nechtěl nechat líbit a na chvíli se spojil s císařem proti Římu. V roce 729 se tak langobardské vojsko dostalo až do roviny u samého Andělského hradu a zdálo se, že Řím je bezmocný. Řehořovi II., kterého chránila zvláštní moc, se svým zjevem i výmluvností podařilo pohnout Liutpranda k míru. Král se nechal papežem dovést k hrobu sv. Petra a jako dar tam položil svou královskou korunu i plášť. Smířil se s papežem a vyprosil si rozhřešení od vyobcování z církve. Smír na staletí rozhodl o osudech Říma a papežství.
Řehoř II. byl plný Ducha svatého a věděl, čeho je nejvíce zapotřebí pro blaho Církve a vlasti. Proto také pozvedal v Itálii řeholní život a dbal mimo jiné i o kázeň v řeholních domech. Obnovil opatství Montecassinské, které 130 let leželo v troskách, a další kláštery v Římě. Pečoval i o obnovu a výzdobu některých římských kostelů. Zemřel po 15 letech a necelých 9 měsících svého pontifikátu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, de Lourdes; Soteris (asi 304); martyres in Numidia (začátkem IV. s.); Castrensis (století neznámé); Secundinus, ep. in Apulia (s. V./VI.); Severinus, abbas Agaunen. (s. VI.); Gregorius Pp II. (731); Paschalis Pp I. (824); Ardanus (1066); Petrus Maldonado Lucero (1937); Tobias (Franciscus); Borras Romeu♦ (1937)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský