Philippa Mareri
| 16. února, připomínka | |
| Postavení: | abatyše OSCI |
| Úmrtí: | 1236 |
| Atributy: | kniha, růženec a srdce |
ŽIVOTOPIS
Narodila se před koncem XII. století na rodinném hradu Mareri v Petrella Salto (někde je uváděn zámek San Pietro de Molito). Místo má dnes název Borgo San Pietro a nachází se na severovýchodní straně přehradního jezera Lago del Salto v italské provincii Rieti. Sídlo s kostelem sv. Petra se stalo majetkem Filipiných bratrů Tomáše a Gentila. I když původně rozhodnutí sestry Filipy, které učinila po setkání se sv. Františkem, se jí snažili všestranně rozmluvit, později v roce 1228 jí věnovali své sídlo u jezera i s kostelem, aby je mohla přeměnit ve františkánský klášter klarisek.Filipa šla za svým rozhodnutím a když neviděla jinou možnost, utekla z domova oplývajícím bohatstvím asi kolem roku 1222. V hoře nad jezerem pak žila tři roky jako poustevnice,* než od bratrů dostala hrad pro klášter. Jejím duchovním vůdcem byl kněz Rogerius (pam 5. 1.), kterému František z Assisi později svěřil dohled nad klášterem, který Filipa Mareri založila. S družkami, které se k ní připojily, převzala pravidla, která František sestavil pro klarisky ze San Damiano. Filipa se vedle běžné činnosti mnišek zabývala službou chudým a apoštolátem. V klášteře se také připravovaly léky, které se pak zdarma rozdávaly chudým nemocným. Filipa jako představená ve všem svém jednání projevovala vroucnost lásky, a proto byla oblíbená. Zemřela poměrně velmi mladá 16. 2. 1236 ve svém klášteře na údajně bolestivé onemocnění. U jejího hojně navštěvovaného hrobu došlo pro její přímluvu k některým zázrakům. V roce 1706 bylo provedeno prozkoumání ostatků Filipy, při kterém bylo nalezeno její neporušené srdce. K jeho uchovávání byl zhotoven stříbrný relikviář.
Papež Pius VII. 30. 4. 1806 potvrdil její kult slavením mše svaté k její cti. Pro liturgickou úctu se jí dostalo označení blahoslavené světice.
POZNÁMKA
*Její jeskyně v Petrella Salto se stala poutním místem. Původní klášter Filipy Mareri v Borgo San Pietro leží dnes údajně pod vodní hladinou zvýšenou po stavbě přehrady v roce 1940. Z toho důvodu byl nad ním postaven nový klášter, vysvěcený v roce 1951, do kterého byly přeneseny ostatky blah. Filipy a předměty s ní spojené.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iuliana, , virgo et m. in Campania (neznámé století); Elias, Ieremias, Isaias, Samuel, Daniel… (309); Pamphilus duo, Valens, Paulus, Porphyrius, Seleucus, Theodulus et Iulianus (309); Marutha (před rokem 420); Philippa Mareri♦ (1236); Nicolaus Paglia♦ (1256); Franciscus Tóyama Jintaro♦ (1624); Marianus Arciero♦ (1788); Iosephus Allamano♦ (1926)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský