Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Inocenc I.
Innocentius Pp I

12. března, připomínka
Postavení:papež
Úmrtí:417

ŽIVOTOPIS

Byl albánským rodákem, který vyrostl mezi římským duchovenstvem. Po smrti Anastásia I., před vánocemi roku 401 byl zvolen papežem. Do jeho pontifikátu spadají tři smutné události, kterými jsou: utrpení Jana Zlatoústého, bludařství Pelagionovo a zpustošení Říma Goty v roce 410.

Jan Zlatoústý byl cařihradským patriarchou. Proto, že spravedlivě káral nemravnost, stálo proti němu mnoho bohatých nepřátel. V první řadě to byla císařovna Eudoxie, která v piklech proti němu neustala, dokud se jí nepodařilo prosadit jeho vyhnanství, v němž nakonec zemřel. Papež Inocenc I. císařské manžely velmi důrazně, byť marně napomínal a Jana dopisy těšil a povzbuzoval k trpělivosti. Nakonec císaře neohroženě káral, srovnávaje ho s Kainem.

Bludařství britského mnicha Pelagiuse představovalo učení, že člověk přichází na svět bez dědičného hříchu, že Adamův hřích je nám pouze špatným příkladem a Pán Ježíš, že nás svou smrtí nevykoupil, ale jen svým učením a životem dal dobrý příklad, takže spása nezávisí na Boží milosti.

V Římě se také rozmáhaly zbytky starého pohanství a s nimi souviselo i císařem Honoriem povolené konání šermířských her a zápasů. Inocenc I. prý proto předpovídal těžkou pohromu Říma. Římské impérium bylo rozdělené na dvě části. Na západě vládl Honorius z ravenského sídla a na východě Arkádius. Po pádu říše zaviněném rozmařilostí velmožů začalo řádění barbarů.

V roce 408 vytáhl na Řím gotský vůdce Alarich, který marně žádal Honoria o roční poplatek pro jeho Goty. Zpustošil římské okolí, takže v Římě nastal hlad. Římané se snažili uplatit Alaria, aby od města odtáhl a slíbili také, že vyšlou k císaři do Ravenny poselství, které mu bude tlumočit požadavky Alaricha a zprostředkuje mír. S posly se tam vydal i Inocenc I., přesto císař požadavky míru odmítl. To znamenalo obnovení boje, který papeži znemožňoval návrat.

Řím byl dobyt až při třetím tažení v roce 410, kdy Alarichovi pomohla zrada. Gotové byli totiž ariáni a jejich římští souvěrci a otroci, doufající v získání svobody, jim 28. 8. otevřeli salarskou bránu. Jako povodeň směli vojáci tři dny drancovat město. Měli pouze příkaz šetřit kostely. Vojsko nejdříve přepadlo čtvrť boháčů, pak město začali zapalovat a paláce mizely v sutinách. Politická moc i sláva Říma v těch dnech padla. Papež se vrátil do zpustošeného města a zasadil se o mír.

Bludařství Pelagia bylo z větší části řešeno až po papežově návratu. Inocenc I. také na Kasianovu radu vydal určitá předbenediktinská mnišská pravidla a čelil tak vzniku jejich různých verzí. Pokračoval ve stálém písemném styku s horlivými biskupy různých krajů, zdůrazňoval celibát, poučoval o křtu bludařů, rozhřešování v hodině smrti, o Bibli i o podvržených knihách, o právech různého duchovenstva a o neomylnosti papeže ve věcech víry. Vystavěl kostel sv. Vitale, Grevase a Protase z dědictví po Vestině. S jeho smrtí přestalo pohřbívání v katakombách, kam směřovaly i nepřátelské vpády.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maximilianus, m. Thebeste (295); Petrus, Dorotheus et Gorgonius (303); Innocentius Pp I (417); Paulus Aurelianus (s. VI); Angela Salawa (1922); Aloysius Orione (1940); Petrus, Smaragdus et Hilarius (303); Theophanes Chronographus (817); Elphegus (951); Fina (1253); Hieronymus Gherarducci (ca. 1369); Iustina Francucci Bezzoli (1319)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský