Sirenus seu Sinerus
23. února, připomínka | |
Postavení: | mučedník |
Úmrtí: | asi 307 |
ŽIVOTOPIS
Původem byl snad Řek, který se rozhodl pro kající život v modlitbě se zahradnickou prací v Sirmiu v Panonii. Za tím účelem si tam koupil zahradu, kterou zřejmě neměl oplocenou, protože se uvádí, že se jednou po ní procházela žena se svými dcerami za horkého poledne jen v lehkém oděvu, jakým prý vyvolaly pohoršení u zahradníka Sirenuse. Ten je údajně napomínal a snad se snažil poučovat je o tom, co je a co není mravné nebo aspoň že není dobré v takovém horku se vystavovat. To onu dámu rozlítilo a vedlo k využití svého postavení k pomstě, kterou měl zařídit její muž, který patřil k císařské stráži. Obsah jeho žaloby pak vedl guvernéra k podezření, že obžalovávaný je křesťanem. Ten se při předvedení také ke své víře přiznal, a to byl dostatečný důvod k tomu, aby byl sťat, pokud by se nechtěl zachránit podáním oběti pohanským božstvům. Takovou nabídku odmítl, a nakonec byl prý 23. 2. 307 sťat.Polycarpus (asi 155); Sirenus seu Sinerus (asi 307); Milburga (asi 722); Willigisus (1011); Ioannes Messor (asi 1127); Nicolaus Tabouillot♦ (1795); Ioanna Franchi♦ (1872); Raphaela Ybarra de Vilallonga♦ (1900); Iosephina (Iuditta Adelheidis) Vannini (1911); Carolus Ioannes Lucas Manzanares♦ (1937); Ludovicus Mzyk (1942); Maria Rosaria Elfrieda Schilling (1945); Stephanus Vincentius Frelichowski♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský