Stephanus Vincentius Frelichowski
| 23. února, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1945 |
| Patron: | polských skautů |
ŽIVOTOPIS
Máme před sebou profil odvážného, za všech okolností čestného polského skautského vůdce a mladého kněze, který si udělal předsevzetí: „Musím být knězem podle Srdce Kristova“. To také dodržel, i když byl za války deportován do různých věznic, nikdy nezklamal. Zemřel v koncentračním táboře Dachau.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
VYTRVALÉ SVĚDECTVÍ PRO FORMOVÁNÍ VÍROU A SKAUTINGEM
Narodil se 22. 1. 1913 v malém průmyslovém městě Chelmze v Prusku (tehdy Německo, dnes v severním Polsku) jako třetí ze sedmi dětí pekaře Ludvíka Frelichowského a Marty rozené Olszewská. Od chlapeckých let navštěvoval skautský oddíl a vztah ke skautingu mu zůstal po celý život. Podobně i hodnoty, které si zde a u "Marianistů" jako ministrant osvojil. Do 2. oddílu pomořanských skautů (Zawisze Czarny) vstoupil o prvním jarním dni 1927 a o dva měsíce později byl přijat do Mariánské sodality.
Střední školu humanitních oborů v roce 1931 dokončil diplomem a v 18 letech vstoupil do semináře v Pelplin v diecézi Chelmno. Zde se stal pověstným pro svůj klid, skromnost a oddanost Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Kněžské svěcení přijal 13. 3. 1937 a byl jmenován sekretářem biskupa.
Ke dni 2. 7. 1938 byl poslán jako farář do farnosti Panny Marie v Toruni v severním Polsku, kde necelých osm let vykonával pastorační službu. S horlivostí se pustil do všech aktivit, které k té farnosti patřily, a je uváděn i jako kaplan u skautů a hrdinný dobrodinec vůči nemocným. Dále na farní úrovni organizoval katolický tisk v Polsku. Byl knězem oddaným Bohu a lidem, což dosvědčoval svým životem. Pastorační metody údajně dokázal přizpůsobovat potřebám každého muže, kterého potkal. Nikdy mu nechyběla pokora, laskavost, mírnost a trpělivost. Těmito ctnostmi mnohé získával pro Krista i později za tragických okolností války a okupace.
Už 11. 9. 1939 se dostal se skupinou dalších kněží do městského vězení, odkud byl po několika dnech propuštěn. Následně byl jedním farářem varován, aby počítal s tím, že pro své aktivity a horlivost bude sledován. Ale o. Vincenc jednoznačně odpověděl: „Děj se Boží vůle, já budu pokračovat, jak mi káže mé svědomí." Dne 18. 10. 1939 byl pak zatčen gestapem a uvězněn ve Fort VII v Barbarce u Toruně.
Se skupinou více než 200 vězňů byl 8. 1. 1940 transportován do Neufahrwasser v přístavu Gdańsk-Nowy a pak dále do koncentračního tábora Stutthof. V dubnu 1940 byl přemístěn do koncentračního tábora Sachsenhausenu, odkud v polovině prosince 1940 byli všichni kněží transportováni do tábora v Dachau. Navzdory tamním podmínkám organizoval společné modlitby, zpovídal a tajně sloužil mše sv. a rozdával Eucharistii.
Když na konci roku 1944 vypukla v táboře tyfová epidemie, Vincenc Frelichowski kromě toho, že se sám zapojil do pomoci nemocným, dokázal prý získat 32 dalších kněží, aby udělali totéž. Při dobrovolné pomoci nemocným spoluvězňům se sám nakazil tyfem a na kombinaci se zápalem plic zemřel 23. 2. 1945. Pak se popisuje něco neobvyklého, vedení tábora porušilo platnou praxi a souhlasilo s vystavením jeho těla v rakvi. Spoluvězni ji vyložili bílým prostěradlem a vyzdobili květy. Medikovi Stanislavu Bieńkovi se podařilo sejmout z jeho obličeje posmrtnou masku a zalepit do ní jeden prst z pravé ruky.
Vincenc Frelichowski byl 7. 6. 1999 v Toruni blahořečený papežem Janem Pavlem II., který v beatifikační homilii řekl: „Celý jeho život je zrcadlem, ve kterém se odráží světlo Kristovy filozofie, podle které skutečné štěstí dosáhne ten, kdo se ve spojení s Bohem stane člověkem pokoje, usiluje o pokoj a přináší pokoj druhým. Tento toruňský kněz, který plnil pastýřskou službu necelých 8 let, podal jasný důkaz své oddanosti Bohu a lidem.“
Slavnostní přenesení ostatků blahoslaveného Štěpána Vincence Frelichowského do Chrámu Boží Prozřetelnosti se konalo 4. 6. 2023.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Vincenc Frelichowski byl světlem druhým i za války, ve velmi těžkých podmínkách koncentračního tábora. Promítnu si v duchu skutečnost, čím jsem pro druhé já, a pak už snadněji začnu žít s Kristem podle jeho požadavků lásky.Bože, ochránce a sílo svých věrných, v blahoslaveném Štěpánu Vincenci, knězi a mučedníkovi, jsi dal jasně najevo pastýřskou lásku k utlačovaným; dej, abychom na jeho přímluvu byli schopni snášet protivenství tohoto života. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba polského breviáře)
POZNÁMKA
Po blahořečení bylo pro církev v Polsku stanoveno datum jeho památky na 22. 2. Někde se předpokládá, že po rozšíření jeho úcty svatořečením by ve světě mohl být připomínán v den své smrti a vstupu do nebe 23. 2.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Polycarpus (asi 155); Sirenus seu Sinerus (asi 307); Milburga (asi 722); Willigisus (1011); Ioannes Messor (asi 1127); Nicolaus Tabouillot♦ (1795); Ioanna Franchi♦ (1872); Raphaela Ybarra de Vilallonga♦ (1900); Iosephina (Iuditta Adelheidis) Vannini (1911); Carolus Ioannes Lucas Manzanares♦ (1937); Ludovicus Mzyk (1942); Maria Rosaria Elfrieda Schilling (1945); Stephanus Vincentius Frelichowski♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský