Iosephus Mayr Nusser
| 24. února, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1945 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 1910 na vinařské farmě Nusserhof u Bozenu v Itálii. Jeho otec zemřel, když mu bylo pouhých pět let. Jeho matka vychovávala své dva syny v ekonomicky těžkých letech sama. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků na vzdělání obou bratrů se Josef rozhodl nenavštěvovat střední ani vysokou školu, ale navštěvoval obchodní školu a stal se účetním v obchodní firmě Eccel v Bolzanu. Ve svém vzdělávání dál pokračoval jako samouk, se zálibami v teologii a astronomii. Jeho bratr Jakub se stal knězem.Josef si za své vzory, jak se udává, zvolil Frederika Ozanama (připom. 8. 9.), Tomáše Akvinského (pam. 27. 1.), Tomáše Mora (pam. 22.6.) i tyrolského vlastence Petra Mayra, který by raději zemřel, než aby lhal. K nim si přidal i sv. Vincence de Paul (připom. 27. 9.) do jehož společnosti v roce 1932 vstoupil hned po vojenské službě v italské armádě. V roce 1933 se připojil ke katolické mládežnické skupině arcidiecéze Trento a brzy byl zvolen jejím vedoucím. Psal články pro čtrnáctideník „Tiroler Jugendwacht“.
Po opční dohodě se Josef Mayr rozhodl ve svých 29 letech zůstat a vstoupil do spolku Andreas Hofer jihotyrolské odbojové skupiny.
Ve 31 letech se 26. 5. 1942 oženil s Hildegardou Straubovou a po roce měli syna Alberta.
Po invazi německého wehrmachtu byl Josef Mayr v roce 1944 povolán do německé armády. Byl přidělen k Waffen-SS a 4. 10. 1944 měl složit „Führerovu přísahu“ (Hitlerovi) v Könitz (v Pomořanech) v západním Prusku. Den před jejím skládáním řekl, že z důvodů svého svědomí se jí nemůže zúčastnit, ani kdyby její odmítnutí ho mělo stát život. Také prohlásil: „Je lepší ztratit život než opustit cestu svých povinností.“
Již dříve v tom roce své manželce a synovi napsal v dopise z Könitz: „Naléhavost svědectví je nyní nevyhnutelná, střetávají se dva světy. Moji nadřízení až příliš jasně ukázali, že odmítají a nenávidí to, co pro nás katolíky je posvátné a nepostradatelné.“ Svému kamarádovi Hansu Neuhauserovi pak řekl: „Pokud nikdo nikdy nebude mít odvahu říct jim, že nesouhlasí s jejich národně socialistickými názory, pak se nikdy nic nezmění.“
Za svou věrnost evangeliu, pro kterou odmítl připojit se k nacismu, byl vlakem poslán do Dachau, aby tam byl popraven. Jeho posledním činem lásky bylo podání svého jídla spoluvězňům, kteří prý měli větší hlad než on. Poblíž Erlangenu byly zničené koleje, jejich vlak tam musel 8 dní stát a Josef Mayr Nusser tam v dobytčím vagonu, kde byla úplavice, 24. 2. 1945 zemřel hlady.
Po dvojím přenesení ostatků byl pohřben v katedrále v Bolzanu. Zde byl 18. 3. 2017 kardinálem Angelo Amati jménem papeže Františka a z jeho pověření prohlášen za blahoslaveného. Papež o Josefu Mayrovi prohlásil: „Pro svou velkou morální a duchovní úroveň představuje vzor pro laiky.“
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Evetius (303); Petrus Palatinus (303); Modestus, ep. Trevírem (480); Æthelbertus (616); Constantius Servoli de Fabriano♦, abbas Perusin (1481); Marcus de Marconi♦ (1510); Thomas Maria Fusco♦ (1891); Iosepha Naval Girbés (1893); Maria Ascensio Nicoli de Goni♦ (1940); Iosephus Mayr Nusser♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský